Marie Kšajtová: Dina a tajemství starých tenisek. POCTIVÁ POHÁDKOVÁ PRÁCE

Nová knížka Marie Kšajtové je zárukou kvality, už jen díky jejímu jménu. Nezklamala. Tuhle knížku přečtete s úsměvem na tváři. A možná se budete i řehtat. Nakladatelství JaS má vůbec nos na poněkud trhlé autory, kteří umí udělat příběhy pro děti, u kterých se nezřízeně baví i dospělí.

Jirka Holub nebo i Marie Kšajtová, ta rozhodně nezůstává pozadu, protože co Dina na svých prázdninách s rozhodně nenormálním tátou zažívá… no snad si to ta holka i zaslouží, protože prvotní úvaha tatínka o dusné atmosféře mezi ním a mámou, o nevytopeném bytě a o tom, že se vlastně nemají kam vrtnout a tudíž jdou zkusit strávit nějaký čas u jejich tetičky – která si na ně už skoro ani nepamatuje – to je věru základ pro dobrodružství jak z partesu! Kór, když je tou tetou žena, které se ve vsi přezdívá FEFERONKA.

Knížka zaujme hned od začátku, Dinima dětská fantazie vám udělá z hlavy hučící úl. Děti budou jásat a budou ve svém živlu. Poněkud zpozorníte téměř záhy, protože ti dva se dostanou do smrtelného nebezpečí. Tedy alespoň tak já osobně vnímám fakt, že sedím s podivným týpkem při autostopu v autě a on mě zaveze do hlubokého lesa, vezme pušku…

No, a pak uvidíte…

Kam se Dina s tátou vrtnou, tak se něco semele

Příběh má úžasnou vlastnost, kterou dnes již málokterý spisovatel umí – nenechá vás v klidu, jakmile už si myslíte, že si jen tak v klidu počtete, tak se tam uděje něco nečekaného, co naprosto mění všechno. Přesto to není chaos, je to taková příjemně šumící pohádková limonáda, která osvěží a udělá moc dobrou náladu.

Za srdce mě chytl tetin výraz pro bramboráky „kramfleky“ – to říkávala i moje babička

Táta je fajn

Moc fajn je Dinin tatínek, jejich vzájemný, až kamarádský vztah mi trochu připomíná tátu Elfraima a Pipi Punčochatou… Koně a opičku hravě nahradí kocou Madlafous, který je rozhodně neobyčejný…

Jaromír F. Palme mě láká ke knihokazičství

O jeho obrázcích netřeba dlouze přemýšlet, jsou prostě skvělé. A mě lákají ke knihokazičství – tedy ty krásné, dokonalé černobílé, si vybarvit. Normálně – pastelkami. Snad mi tohle svrbění pan Palme promine…

Je to poctivá pohádka, jinak ji nelze nazvat.

Vypracovaná, vymazlená talentem, vypřemýšlená.

Marie Kšajtová (* 1937)

Jako absolventka Fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy pracovala v několika časopisech, naposledy ve čtvrtletníku Umění a řemesla. Víc jak tři desítky let byla dramaturgyní večerníčků v České televizi, kde spolupracovala na mnoha animovaných seriálech, například Káťa a Škubánek, Příběhy včelích medvídků, Jája a Pája, Matylda, Z deníku žáka třetí B (hlavní cena za animovaný film na festivalu ve Zlíně) a mnoha dalších. Napsala scénáře k deseti seriálům podle literárních předloh (například: Kubula a Kuba Kubikula, Bubáci a hastrmani, O skřítku Racochejlovi a jiné) i na vlastní náměty. Připravovala dočasně i jiné pořady jako byly Rozmarýnek a Hřiště. V letošním roce napsala pro rozhlas pohádky Zuzanka a Knoflík. V současné době píše komiks pro časopis Báječná školka a pohádkové příběhy pro různá nakladatelství. Z knih pro děti uveďme alespoň: Matýsek a Majdalenka (2011), Princezna z Kloboukových hor (2010), Od Andulky po žížalu (1994 a 2009), Zápisník Norberta Borovičky (2001; získal Cenu učitelů v anketě SUK – Čteme všichni), Ze života rodiny Horáčkovy (1995 a 2004) nebo V lednici je medvěd (1996

Ukázka z knihy:

„Tati, víš co! Přespíme venku! K tetě přece můžeme přijít až ráno. Já ještě nikdy, ale nikdy v životě v noci venku nenoclehovala. Spousta dětí ze třídy už přes noc s tátou a mámou byla, jen já ne. Všechny děti se tím vytahujou. A já jen koukám s otevřenou pusou a musím být zticha! Já to ještě nikdy, nikdy nezažila. Co třeba tady!“ dostala nápad Dina a prostrčila hlavu skrz železné mříže vrat hřbitova.

Z šera vystupovaly tmavé kříže pomníků, jen bílá socha malého anděla na jednom z náhrobků uprostřed hřbitova, se matně rýsovala do mizejícího dne.

„Já chci spát tady,“ prohlásila Dina.

Kdyby bylo víc světla, uviděl by otec, že se dcera poťouchle usmála. Táta se na ni překvapeně podíval.

„Ne, tady určitě ne!“ řekl rozhodně.

„Tati, tatínečku! Proč ne?“

„Proto. Všude jinde ano, ale tady ne. Tady se to nehodí.“

„Ty se bojíš, tati! Přiznej se!“

„Nebojím. Ale na hřbitově, to ne!,“ zopakoval znovu.

„A jo, a jo a jo, tati! Vždyť nás nikdo neuvidí a je tak teplo. Nikdo se to nedoví. Já nic nevyzradím, slibuju. Ale to mě mohlo napadnout, že jsi strašpytel.“

„Nakonec, proč ne, jestli se nebojíš duchů a kostlivců,“ řekl opatrně táta a raději spolkl strašpytla, aby měl pokoj.

Otevřel těžká železná vrátka dokořán a byl přesvědčený, že teď si to Dina rozmyslí a udělá rychlý krok zpátky.

„Až to povím holkám, zas mně nebudou věřit. A Baláž bude kulit oči. Ale tentokrát si vymýšlet nebudu, tati,“ šeptala Dina, když otec pro jistotu vyndal klíč a zamykal zevnitř.

Ještě věřil, že dveře za okamžik odemkne. Ale Dina se už nořila do hřbitovní tmy. Teď už nemohl couvnout. Postavil kufr za náhrobek s andělem. Bylo tam suché místo pro oba. Otevřel víko kufru a zašátral uvnitř. V šeru rozpoznal tepláky, svetry a ručníky. Něco si rychle navlékli na sebe a něco dali pod sebe.

V otcově hlavě se mihla jasná vzpomínka. Kdysi spal sám v seníku, jindy s Magdalenou dokonce na vrcholu vysoké hory ve Fatře, jednou i v lese pod Karlštejnem o Svatojánské noci. Svítily tehdy světlušky a kolem nocležníků seděli na zadních zajíci.

Na hřbitově nespal nikdy. Ale noc je teplá, chrání je zeď a zamkl přece vrata. Je tu možná bezpečněji než kdekoli jinde. Nakonec bude lepší, když Fouskovi překvapí až ráno.

„Podívej, máma nám zabalila i povlečení! Hoď si to přes sebe,“ řekl tiše a potom už oba rychle ulehli.

Dina se nebála, je s ní přece táta. Spánek ji přemohl okamžitě, ale otec jako by zapomněl usínat. Snad měl pod zády kamínek. Opatrně sebou mlel, aby dceru nevzbudil. Možná, že bych si měl ustlat kousek dál. Ale musím být blízko ní. Oproti spaní v posteli i v lese je tohle přece jen zvláštní nocování. Neměl jsem se dát tak hloupě vyprovokovat. Pubertu mám přece dávno za sebou, přemýšlel, a ještě nikdy si tak nepřál, aby už bylo ráno…

Vydalo nakladatelství JaS, 2012, www.jasknihy.cz

Renata

[sexy_author_bio]