Knihy. Šperky, které krášlí duši. Která je ta vaše?

Taky se díváte lidem do knihovny?

Maminka říkávala: „Řekni mi co čteš a já ti povím, kým jsi“.

Ona máma je vůbec vcelku moudrá osoba. A hlavně je to skutečný a kovaný knihomol.

Nemohla jsem se proto pod jejím vlivem vyvinout v nic příliš odlišného.

Přečetla jsem už leccos (a jsem ochotná přečíst i bobkový list) a musím říct, že několik dlouhých let jsem si vystačila jen s máminou knihovnou. Byla přes tři zdi v obýváku, až ke stropu.

Jen pro představu, obývák měl 30m2 a od země ke stropu je to tři metry dvacet. Knihy měla ve dvou řadách. Nakonec je skládala i pod knihovnu.

Nedávno si nechala vyrobit na zakázku jinou.

Skutečně, ona je takový slušně zásobený antikvariát.

Přečetla jsem hodně z máminy nabídky. A trochu jsem s odstupem rozdělila své zájmy podle toho, jak jsem rostla. (duševně, protože výškou jsem jen o něco málo trhla patník)

Růže z Kavkazu, Jejich ideál, Umírala mladičká, Anna ze zeleného domu….

Z románů jsem kolem puberty přesedlala na Decameron (ten tedy mezi prvními, neb mi ukázala knihy a pravila „všechny kromě téhle”). Následovaly Zvonokosy a podobně.

Černé barony jsem četla čtyřikrát když mi bylo mezi šestnácti a osmnácti. Hodně jsem nechápala, ale hodně jsem se ptala.

Pak jsem objevila detektivky.

Napřed brožované s krátkými příběhy.

Později jsem se seznámila s paní Christie, panem Chandlerem, MC Bainem, až mě přímo uchvátil a na dlouhou dobu se mnou zůstal pan Gulik a jeho Soudce Ti. Myslím, že v současné době asi v češtině nevyšla kniha o soudci Ti, kterou bych nečetla.

Jak člověk začíná být knihami vychováván, začíná si také troufat na obtížnější žánr.

Jitra kouzelníků, Egypťan Sinuhet, Motýlek, Nana…

Změnily mi život

Každý kdo má oblibu v knihách mi dá jistě za pravdu, že vedle všech titulů, které kdy přečetl a které mu samozřejmě něco daly, protože to knihy moc dobře umějí, existuje i kategorie knih, ke kterým se pravidelně vrací.

A přestože je zná pomalu nazpaměť, klidně je přečte znova. Po druhé, po třetí, po čtvrté…mnohokrát.

Pro myšlenku, pro mluvené slovo… jsou knihy které mají uvnitř člověka už vlastní místo.

Mnohdy jsou to knihy po jejichž přečtení se na našem životě něco změní.

Pohled na svět, na lidi, filozofie, priority. Snad nepřeháním, když řeknu, že existují knihy a hlavně autoři, kteří mají schopnost dát člověku výchovu a po jejichž přečtení se stává, že se nám restartuje hodnotový systém.

Víte, o čem mluvím?

Snad ano.

Jen za sebe

– Byla jsem jiná, než jsem si přečetla Malého prince. (mimochodem dodnes snad už desetkrát)

– Měla jsem jiný názor na hodně věcí, než jsem se setkala Donem Quijotem de la Mancha

– Šperkem pro moji duši byl Alchymista.

–  A obrovský prostor ve mě zaplnil titul: Jako zabít ptáčka

Nikdy nezapomenu