Detail příspěvku: Jak se žije s duchy?

Jak se žije s duchy?

autor: | Srp 5, 2016 | Společnost | 0 komentářů

Návštěvy: 16

Nevím, jak jiní, ale u mě dobrý. Respektive u nás dobrý. Když jsem tu byla asi třetí den, povídá Véna s vážnou tváří: „Hele, tahle chata má ducha. Já jenom abys to věděla.“ „Jooo? No tak díky za info, snad budeme kamarádi“. „Je to Francouz a je tady už dlouho“. „V pohodě“. Vážně jsem v pohodě, protože bát bychom se měli lidí. Ti nám mohou ublížit. Ne duchů.

„Jo a prosím tě, tajdle ty dvě hole, ty jsou po dědovi, tak ne aby tě napadlo je vyhodit“, ukázala na dvě hole u skříně.

 

„Ani by mě to nenapadlo, jsou to ukázkové, vycházkové hole, tak se neboj, vole“. Zažertovala jsem.

 

Vendulka mi následně sdělila jméno onoho Francouze a pravila, že je to aristokrat, že je to vážený duch.

 

Jeho jméno v článku uvádět nebudu, protože mi to nedovolil, tak aby se neurazil, a vlastně ani nevím, jak Véna ví, jak se jmenuje.

 

No, asi se někdy v minulosti představili.

 

Usínám klidně, každý večer koukám, jestli taky přijde a dumám, jak se s ním dohovořím, když umím francouzsky jenom Je t’aime.

 

Už jsem si jednou myslela, že to je on a nakonec se ukázalo, že pan Kocour objevil schůdky na půdu.

 

21902Y2E.jpg

 

Na stěně tady taky visí obrázek andělíčka, který se mi moc líbí a pak tu visí fotografie hezkého mladého muže. Myslela jsem, že to je Vendulky zesnulý táta, když byl mladý, protože mu je trochu podobný, a já ho znám od pozdější doby.

 


 

Bylo to ten den, co přivezli ledničku.

 

Přestavěla jsem pomalu celou chaloupku a narazila na hole.

 

Chvíli jsem s nimi posvátně chodila a pak se mi zalíbila polička pod zrcadlem, vedle které visí obrázek toho pána a kus dál Andělíček.

 

Jak jsem tam s holemi stála tak mě napadlo, že když se pověsí proti sobě, bude z nich moc hezké srdíčko.

 

21899NzJ.jpg

 

Jo, to se mi líbí, takhle bych je i nechala, to vypadá pěkně a ještě je to pozitivní, řekla jsem si.

 

„No, co říkáte, pane, dobrý ne?“ Povídám vedle k fotce toho pána.

 

I kdybyste mě natahovali na skřipec, budu trvat na tom, že se ta fotka usmála!!!

 

Vážně se prostě usmála, jakkoli je to iracionální a pragmaticky neuchopitelné, já si za tím stojím.

 

O dva dny později, když tu Véna byla, jsem jí to vyprávěla a ukázala jsem jí hole i fotku, kterou mám na mysli.

 

„No tak, to buď ráda“, povídá Véna suše, „to je totiž ten děda, co jsou jeho ty hole“.

 

„No nene! Tak to jsem ráda, že mi to odsouhlasil!“

 

„Hele on plní přání. Jako fakt a je v tom dobrej. Takže jestli jste kamarádi, a budeš si něco opravdu hodně přát, tak on ti pomůže“.

 

Večer jsem přemýšlela, co bych si tak přála …. A nic mě nenapadlo, než aby dával pozor na taťku.

 

Nevím, jestli je to dobře, nebo špatně, ale jsem docela překvapená, že nemám žádné zásadní přání, o které bych ho aktuálně poprosila.

 

Třeba to přijde.

 

No tak tu mám duchy dva, plus Andělíčka, plus moje Anděly, kteří jsou fakt boží (doslova) a hodně toho pro mě už udělali.

 

21900Mjg.jpg

 

S jedním duchem se už znám (to stejně neumím pochopit, ale fakt se usmál – tu fotku jsem nefotila, to si nedovolím) a druhý třeba přijde.

 

Mám v mobilu překladač, kdyby něco.

 


 

Když se tady tak procházím po okolí, a už je mi u toho i líp, (asi je tu ještě nějaká zasunutá věc na dořešení), a třeba jak jsem šla od skály, dostávají mě takové zajímavé detaily, zdánlivé hlouposti, které jsou ale ve své jednoduchosti obrovsky silné.

 

Kupříkladu jsem šla po cestě a oni jsou tam pořád stejné kořeny, co tady byly, když jsem byla malá.

 

Já vím, že to zní jako banalita, ale když na tříkolce a pak na kole přejíždíte celé roky jeden kořen, máte ho tak zafixovaný, že se stává obrazem, ikonou, nesmírně silným vizuálním vjemem, který se do vás uloží.

 

Je to pak zvláštní pocit, fakt neskutečně zvláštní, u něj znovu stát.

 

21901ODc.jpg

 

Člověk se nějak ztratí a vlastně neví, kolik mu v tu chvíli je let.

 

Ten čas se vám setře, protože je to pořád stejný pohled, ta stejná věc, na které ten čas vůbec není vidět.

 

Tohle se těžko dá popsat, to se musí prožít.

 

Asi napíšu další knihu. wink

 

Michaela Kudláčková


[sexy_author_bio]


Článek pro vás napsala:

Michaela Kudláčková (Yáma) 21.8.1968 „Lev“
Michaela Kudláčková (Yáma) 21.8.1968 „Lev“
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
 
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Aktuální motto

„Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne.“
Václav Havel
 

Luna

Luna ubývá Co to znamená?
a nachází se ve ŠTÍRU. Jak to působí?

AdSense

Vaše jméno

Jméno Taťana se narodilo latině a matkou se mu stalo slovo „tattó“, které jazykem starých Římanů znamenalo „ustanovit“, ve smyslu rozhodnout. Věhlas pak jménu zařídil římský rod Tattiů. Taťána znamená „ta, které patří právo rozhodovat“. V ČR žije aktuálně 4787 nositelek tohoto jména.

V celosvětovém kalendáři je dnes

Dnes není žádný mezinárodně významný den.

Nejnovější komentáře

Výklady pro Vás od Vás

Výklady Pro Vás Od Vás

Kameny pro ženy

kameny-pro-zeny

INTELIGENTNÍ SMART ZRCADLA

Škola tarotu

Škola tarotu

Runová magie – škola

runová magie

Ankety

Máte nějaký důvod pokládat pátek 13. za nešťastný? Stalo se vám tento den něco zlého?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Sešit na vaření

sešit na vaření

Příspěvky od Popelek

Vyfotili jste něco zajímavého?

Podělte se se všemi! Zašlete foto na redakce@popelky.cz

Statistiky

  • 21
  • 383
  • 17 722
  • 368 496
  • 2 399 385
  • 3 792
  • 28
  • 1 846
0 Shares
Share
Tweet