Vánoce: V listopadu. Ach jo…

Ještě ani neskončil listopad a už na nás číhá období Vánoc. Shánění dárků, pečení cukroví, vánočního shonu a neskutečně dlouhých front v obchodních domech.  Mám ráda Vánoce, ale rozumně. Nejsem ten typ, co nakupuje dárky už v říjnu a v listopadu dělá vánoční úklid a lepí si na okna světýlka. Vyhýbám se obchoďákům už teď. Chci jít jen nakoupit na normální večeři a všude mě pronásleduje stupidní americký Santa Klaus, sobové, tisíce vánočních ozdob a přezdobené stromečky. 

Brodím se v lavině čokoládových kolekcí.

Když potom po dvou hodinách najdu v regále to, co jsem chtěla a vystojím si frontu u pokladny tak si pak si celý den zpívám koledu  „Ježíšku panáčku“, kterou nemůžu dostat z hlavy.

Patřím k tomu druhu, který dárky nakoupí téměř na Štědrý den.

Nepřeháním to. Koupím každému to, co vím, že chce, nebo potřebuje. Když mi sestra řekne, ať nekupuji hračky malému synovcovi, že jich má plno a ať mu koupím třeba něco do školy, koupím mu hračky. Je to přeci to, co si přeje.

Věci do školy mu můžu koupit v září.

Je potom legrační, když si rozbalí novou tašku do školy a předstírá radost jako já v sedmi letech, když jsem chtěla auto pro barbíny a Ježíšek mi přinesl plno hrozně potřebných ponožek a rukavic a auto pro barbíny tam prostě nebylo.

Nejlepší je, když si my dospělí řekneme, že dárky si mezi sebou nedáme, že koupíme jenom dětem a ujišťujeme se, že nic prostě nechceme a za žádnou cenu si nic nekoupíme, že byly velké výdaje, a ať mě nenapadne něco kupovat.

Dobře, tak dohoda je dohoda. Koupím dárky jenom dětem.

Nevím potom, proč jsou sakra pod stromečkem dárky s mým jménem!!!

Minulý rok jsem se rozhodla, že budu péct cukroví.

Dokonce jsem se na to i těšila. Moje nadšení opadlo, když jsem zaplatila docela slušnou částku peněz u pokladny za pár věcí na pár druhů.

Je to jenom jednou za rok, řekla jsem si. (A také naposledy).

Doma jsem se pustila do pečení. Tu krásnou roládu, kterou jsem viděla v časopise (mimochodem ten časopis se jmenoval:JEDNODUCHÉ VÁNOČNÍ RECEPTY PRO ZAČÁTEČNÍKY) jsem podělala, jak nejvíc jsem mohla.

Postupovala jsem přesně podle receptu, a přesto jsem produkt vytáhla z trouby tvrdý jako křemen. Kdybych s ní praštila o podlahu, nezlomila by se. No, třeba ta v tom časopise byla taky tvrdá.

Ztrácela jsem nervy a rozhodla se dělat nepečené cukroví.

Vosí úly mám ráda a tak jsem jich udělala rovnou čtyřicet. Myslím, že čtyři by stačily. Když jsem je pak vytáhla z lednice a zakousla se do jednoho, málem jsem se udusila rozdrcenými piškoty, co se mi rozsypaly po puse.

Zapíjela jsem je vaječným koňakem.

Zatímco se máma dělala s lineckým cukrovím a krásně ho zdobila všemi možnými nesmysly, já jsem udělala kokosové kuličky. Trochu opilá koňakem, jsem je zvládla na výbornou.

Divila jsem se tomu. Nejspíš bych si před každým pečením měla dát flašku.

Jsem marná.

Na Štědrý den, až se zase sejdeme a všechny ženy v rodině se budou předvádět s nejnovějším druhem cukroví, tak si raději pokecám s muži o vojně.

Vlastně mám na Vánocích nejraději pohádky a hezký pohled, když vidím, že si někdo pod stromečkem rozbalí dárek a má z něj upřímnou radost.

Jako já z ponožek v univerzální barvě s univerzálním vzorem, protože je můžu vzít, i když mám každou jinou. Takové nikdy nejsou plonkové.

Pavla (Noha)

[sexy_author_bio]