Tábor

Na jednu stranu se vždy těším, až na dva týdny osiříme a jediný, kdo bude doma hulákat budou hladová morčátka nebo nevychovaný papoušek. Obden napíšu dopis a počkám, až nějaký zmuchlaný, plný hrubek a dětské lásky doputuje do naší schránky. A i když se těším, jaký bude doma klid, mám trochu obavy.

Přeci jen …

Co jste dělali o prázdninách, když rodiče neměli hlídání a babička si myslela, že si hrajete na zahradě s kočkou?

Já si chvíli hrála s morčátkem a když mě po pěti minutách omrzelo, šla jsem na kopec za domem. Byla tam spousta vysoké suché trávy, která skýtala útočiště pro sršně a divoké vosy. Proto jsme tam měli zakázáno chodit. Chodila jsem tam skoro každý den. Na oplátku jsem nosila domů ostružiny a růžovky, které tam na tajných místech rostou houfně dodnes. Na otázky rodičů, odkud beru tolik ostružin jsem hrdě kontrovala, že na zahradě se letos urodilo. A protože jsme je ani nestačili spotřebovat, nenapadlo nikoho vydat se na zahradu a zkontrolovat úrodu osobně.

Ze všeho nejvíc mne lákala Skála. Schválně píšu s velkým S, protože tak se odedávna u nás říká opukovému lomu kousek za vesnicí.

Už je dávno opuštěný.

Jen opuka tam v tichu lesa zvětrává a drolí se v sutých polích na svazích, které pozvolna zarůstají náletovými křovinami. Na plochých kamenech se vyhřívají hadi a nestabilní skalisko se volně sype dál. Na ploškách rozštípané opuky se dá najít obtisk pravěké kapradiny nebo drobného korýše coby památka na dávné časy. Kdysi…to už je hodně dávno. Byl v masivu skály obtištěný dokonce pravěký ještěr, jehož tělo uvěznila písčitá sedlina. Bohužel se vojsko pokusilo tento unikát odstřelit a převézt a z ještěra nám zbyl jen ocásek a hromada suti.

Zkrátka romantika každým coulem.

Chodívala jsem tam hledat právě obtisky v opuce a lézt po skále. Samozřejmě bez jištění, nedbaje hadů, drolících se kamenů a nemaje sebou kohokoliv, kdo by dokázal zavolat pomoc v případě potřeby. To byly mobilní telefony ještě sci-fi.

„Ahoj, co jsi celý den dělala?“

„Nic, bylo vedro.“

A to občas fakt bylo, takže jsme se sestrou jezdily samy na koupaliště.

Tenkrát nám šlo primárně o koupání, nikoliv o chytání bronzu. Provozovateli koupaliště šlo zase o zisk. Takže měl otevřeno bez ohledu na to, jestli se rosničky svlékaly vedrem z kůže, nebo si štrykovaly z kočičích chlupů zimník. Od těch dob miluji koupání při bouřce. A že jsem jich na koupališti zažila?

Voda voněla nebezpečím a esencí léta.

Navíc to byl jediný okamžik, kdy v bazénu nebyla ani noha a to je škoda vylézat.

Myslím, že rodiče dodnes netuší, co všechno se o prázdninách dalo dělat na místech, kam jsme měli zakázáno chodit.

Pánbíček mi to oplatil na dětech a je mi mdlo, když se dozvím, že samy přecházely silnici.

Přitom mají telefon a mohou zavolat, kdyby něco. I když si spíš myslím, že kdyby se fakt něco stalo, asi by to spíš nejprv sdílely na facebooku, postly na instagram a možná by nějakou divočinu přímo streamovaly, aby nasbíraly laiky.  Achjo.

Chci, aby mi volaly, když nastoupí do autobusu a kdy z něho vystoupily a kde.

Přitom já si zkracovala cestu ze školy kilometr po kolejích. O prázdninách jsme běhali venku do noci a hráli si na stavbě hasičské zbrojnice s nehašeným vápnem. Na hřbitov jsme chodili krást višně, rotože z hřbitovní zdi jsme lépe dosáhli, zato hlídací pes nedosáhl na naše kotníky vůbec.

Dětičky mi za pár dnů odjíždí.

Budou pod dohledem vedoucích vybaveny známkami a dopisními papíry. Nejradši bych jim nastřelila pod kůži GPS čip a do batohu dala fotopast. Vím, že mi Jurášek bude psát, jak je to tam všechno fajn a jak se jim tam líbí, protože je to starostlivý „ráček“ a nechce, abych si dělala vrásky. Takže mi bude psát sluncem zalité dopisy, i když mu nateče do stanu, ztratí pravou botu a nedovolí mu si přidat knedlíky. Možná i zbije svého bratra, který je gramotný a občas projeví touhu vzít tužku a napsat svou pravdu na druhou stranu dopisního papíru.

Dcera mi napíše, jak jsem jí zkazila život tím, že jsme jí nepřibalila i ten červený nátělník, ve kterém vypadá štíhlá, krásná a báječná…skoro jako Angelika. A já se budu těšit, že odjely a že se mi vrátí.

A budu vědět, že dělají všechno to, co se nesmí, když dospělí nekoukají a ti druzí se o ně bojí.

Jako já o prázdninách. Hned potom, je sbalím a vyrazíme na dovolenou spolu. Budeme chodit po výletech, koupat se při bouřkách, počítat blesky, sbírat ostružiny, kde nás napadne, přelézat ohradníky, toulat se do noci a spát pod hvězdami.

Protože od mala vím, že to je na prázdninách to nejlepší.

Navíc budeme spolu a nebudeme se jeden o druhého bát.

A to je ještě lepší než pusa od borůvek.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]