Návštěvy: 52
Krásné pondělní ráno všem lidem dobré vůle, protože přesně těm dnes věnuji svůj sloupek. Ten měl, jak víme, teď nějakou dobu prázdniny, protože práce je nad hlavu a čas, který zbyde, je spravedlivě rozdělen mezi přátele, rodinu, trapasy a … větší trapasy. Na ty jsem známo nekorunovanou královnou a vězte, že jich mám za ty sloupkové prázdniny na kontě zase o pár stovek víc.
To by člověk netušil, co všechno se může odehrát za pouhého půl roku.
Vždycky mě to utvrdí v tom, že každý den je unikátní a ačkoli vykládáme karty nebo mydlíme kyvadlem o zeď, stejně je život úžasným sledem nepředvídatelných událostí.
Nejlepší kamarádka Verča, se kterou jsme bujaře oslavovaly její první byt a já vám to tu líčila jako úžasnou událost, se v lednu stěhuje k příteli, kterého, světe div se, po těch našich společných sedmi letech svobody opravdu potkala. Skutečnost, která se zdála být téměř nemožnou, doopravdy zaklepala na dveře.
ON bydlí totiž o patro níž.
Ano, zázraky se dějí.
Dějí se dokonce tak, že ono známé ironické „…jestli si myslíš, že tady budeš sedět a láska ti zaklepe na dveře…“ dostalo na p*del. 
Dokonce i ségru už jsem udala a to do nejlepších rukou, které mě věrně plácají po zádech už patnáct let. Né, Verča nechodí se ségrou, ale jeden z mých nejlepších kamarádů, ano.
Mám skvělou práci, báječné přátelé, úchylnou, ale báječnou rodinu a štěstí v hlavě.
Jsem velmi bohatou osobou.
Když jsem nedávno na čundru s tátou, bráchou, ségrou a jejím Honzou, usínala pod širákem a koukala na hvězdy, v duchu jsem tam někam nahoru za tohle bohatství děkovala.
Byla to taková hezká příležitost zamyslet se na tím o trochu víc, než obvykle.
A bylo milé, jak rychle přišla zpětná vazba.
Ráno mě táta vzal ešusem po zátylku, protože jsem mu dala karimatku přes obrovskej kmen a on se po probuzení nemohl hýbat. Pravil, že jsem mu jí mohla dát rovnou přes o kus stojící balvan. To je člověku hned jasné jaké má štěstí. 
Na to, že jsme mu zachránili život, když nám vypadl z raftu, už samozřejmě zapomněl. Spravedlnost!
Joo, léto bylo výživné, ale to vám budu vyprávět v dalším sloupku.
Jak velké má člověk štěstí, když je obklopen, rodinou a přáteli nám všem asi nejvíc dochází právě teď.
S blížícími se svátky, s plánováním štědrovečerní tabule a zasedacím pořádkem, s tvorbou vánočních dárků a představou radosti, kterou jím uděláme.
To mě na tomhle čase baví opravdu nejvíc.
Proto mojí pozornosti neunikl naprosto báječný projekt, který by pro jeho ryzí lidskost mělo vidět co nejvíce lidí.
Startuje právě dnes a i vy se díky němu můžete stát „Ježíškovým vnoučetem“.
Když jsem vám posledně představila „Nocleženku“ bylo vás mnoho, kteří jste neváhali a přispěli lidem bez domova na noc v teple.
Věřím, že „Ježíškova vnoučata“ vás zase chytí tak, jako mě. (FB ZDE)
Jde o to, že staří opuštění lidé si napíší svá vánoční přání.
Vy si můžete pak některé z přání vybrat a následně splnit, osobně doručit nebo třeba poslat poštou. Tak nebo tak, rozhodně někomu dáte pocit, že třeba není tak úplně sám a to by neměl být o Vánocích nikdo.
Dojemná skromnost oněch přání člověka zkrátka utvrdí v tom, jak velká může být síla třeba jen v obyčejném stisku ruky a povídání.
Zásadní pro nás všechny je uvědomění, co vlastně stačí ke štěstí, když je člověk opravdu sám…
Krásný týden. 
Pavlína Sýkorová
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje vůni lesa a má ráda lidi. Libuje si v sarkasmu a je ortodoxním optimistou. Duší je hippie a slintá ve spaní. Nikdy nepochopila zlomky.
Ráda by osobně mluvila s Ježíšem Kristem.
Tyhle taky napsala:
Rodina a Drobotina12.11.2018Můj sloupek XVIII – Ježíškova vnoučata (?)
Tělo16.04.2018Meningoencefalitida …už nikdy!
Společnost13.03.2018Můj sloupek XVII – Nostalgie
Společnost27.02.2018Můj sloupek XVI – nocleženka
Nahrávání ...
