Detail příspěvku: K ranní kávě: Své děti bychom neodložili…

K ranní kávě: Své děti bychom neodložili…

autor: | Led 21, 2014 | Ranní kávy | 0 komentářů

Návštěvy: 11

Říká se, nebo jsem to někde četla, že morální vyspělost té, které společnosti poznáme podle toho, jakým způsobem přistupuje k dětem a starým lidem.

 

Nečetla jsem žádnou statistiku světovou na tohle téma, jen tak nějak z toho, co vidím, mám dojem, že jako stát na tom zase tak špatně nejsme.

 

Někde asi ve středu.

 

Určitě by to mohlo být lepší.

 

Máme krásné domovy pro děti, které v nich musí být, máme jakž takž fungující sociální systém, ačkoli si myslím, že mladé maminky s dětmi to mají složitější, než třeba jinde.

 

Máme ale velice dobře vybavené školky, školy, máme tábory a skupinové akce pro děti nějak postižené, máme leccos a hodně z toho je alespoň zčásti hrazeno například pojišťovnami.

 

Máme kvalitní lékařskou péči.

Buďme spravedliví, jsou na tom jinde i hůř.

 

Máme pěkně vybavené domovy pro babičky a dědečky, kteří se už o sebe nemohou starat, máme k dispozici i sanitky, které je mohou přepravit třeba na vyšetření, když nemohou sami.

 

Jde to, ne?

 

Jde to technicky, ekonomicky, organizačně…

 

A lidsky?

 

Když se nám narodí miminko, máme obrovskou radost.

 

Je to naše miminko, naše dítě, naše krev a je tak celé křehoučké a bezbranné.

 

Nespíme, protože hlídáme postýlku, hňahňáme banány a strouháme jablíčka. Mixujeme maso a k tomu brambory, protože naše miminko nemá ještě zoubky a musí mít kvalitní stravu.

 

Pereme poblinkané košilky, pokakané plenky, vynášíme nočníčky a radujeme z každého šišourku.

 

Ještě překontrolujeme postýlku, jestli někde něco netlačí, na ven čepičku, aby nám nenastydlo…každou rýmu, zakašlání hlídáme a hnedka se obáváme, aby našeho svěřence z vlastní krve nic netrápilo.

 

Děláme to ale rádi, ochotně a s nebývalou láskou a pozorností, protože ONO JEŠTĚ NEUMÍ PŘECE SAMO VŮBEC NIC.

 

Má ale nás.

 

12615ZWU.jpg

 

My jsme tady vždycky pro něho. Jsme to my, kdo se musí o toho nemotorného, nesoběstačného človíčka postarat.

 

Je to přece naše povinnost.

 

Musíme se postarat o našeho člena rodiny, který je na nás zcela závislý. On sám, ještě nemůže.

 

To je samozřejmé.

 

Tak proč jsou naše LDNky, domovy důchodů a ústavy plné těch, kdo UŽ nemohou??

 

Jaký je rozdíl mezi miminkem, které ještě neumí samo jíst, neumí si dojít na záchod, má málo zoubků, špatně chodí, namnoze nám nerozumí, pořád mu něco padá, nebo bez příčiny pláče a mnohdy zlobí, ale my to přece tak rádi vydržíme pro něho…

 

A těmi, kdo tohle všechno ochotně dělali pro nás, nebo naše blízké, kdo tímhle způsobem uvedli do života třeba i několik dětí…byli trpěliví, prali kalhotky, vynášeli nočníčky, drželi za ručičku při prvních krůčcích…a když UŽ to nejde, najednou není nikdo, kdo by měl čas, chuť a energii udělat to stejné pro ně?

 

Jaký je rozdíl mezi miminkem, batoletem, které potřebuje péči a vlastní babičkou, dědečkem, kteří potřebují totéž?

 

12614NTk.jpg

 

Jaký je rozdíl, mezi nočníčky, nastrouhaným jablkem, podanou rukou, podložením hlavy, celodenní péčí o dítě a toho, kdo se vlastně do dítěte vrátil?

 

Nechápu, jak se může stát, že čtyři dospělí, o které se postarala jedna matka, nejsou schopni se postarat o jedinou matku.

 

Jak se vůbec může stát, že v nemocnici čekáme s tatkou na sanitku a vedle nás na vozíčku sedí stařičká paní, která celé čekárně vypráví, historky z mládí a kolik přivedla uprostřed války na svět dětí, jak se o ně bála, jak běhala do krytu, jak raději pořád kojila, jenom proto, že neměla na jídlo, ale své děti tolik milovala, a pak na otázku, „má Vás kdo vyzvednout, má se o vás kdo postarat“ odpoví „NE!!“ ?

 

Zatímco my jeli pak domů, jí odvážel pán zpět do LDNky.

 

Má čtyři děti.

 

Leží mi to v hlavě od té doby.

 

Není Ti chladno?

Netlačí Tě to?

Nemáš žízeň?

Nechceš na záchod?

 

Té paní se nikdo nezeptal.

 

Seděla tam jako odložený pytel.

 

Kdyby nebylo nás v čekárně, neposunula by se ani od těch dveří, kde na ni táhlo.

Kdyby nebylo řidiče sanitky, nedostala by se ani k lékaři.

 

S dítětem bychom takhle nejednali.

 

Starý člověk je totéž.

 

Jen je to horší v tom, že on má často příbuzné, ale ti nemají dost času, a často ani chuť, přidělávat si starosti a v noci nespat, protože babička ZASE něco potřebuje.

 

No, ona ta babička ale kdysi vstávala stokrát během noci.

K dětem, i k dětem svých dětí.. a možná i k jejich dětem…

 

Ale teď je sama takové dítě.

 

A od toho jsou tady přece LDNky.

 

Oni se tam postarají.

 

Nejčastější argument – postarají se líp, jsou na to školení.

 

Ale to my taky.

 

Každý, kdo vychoval byť jen jediné dítě, je schopen se postarat o starého člověka.

 

Není v tom rozdíl.

 

Rozdíl je pouze v tom, že starý člověk je sice po fyzické stránce takové batole, ale mnohdy je mentálně zcela v pořádku.

 

A tak si mnohem lépe uvědomuje, že ten zájem a péči, kterou když mohl, věnoval všem okolo, jemu teď nikdo už dát nechce.

 

A mě to je strašně líto.

 

Jsme společnost, která péči o své vlastní přestárlé rodiče, prarodiče, příbuzné, přehazuje na stát…na anonymní, cizí lidi, protože není čas a chuť.

 

To bychom svým dětem nikdy neudělali.

 

No, možná to s tímhle trendem ale jednou udělají ony nám.

 

Míša K.


[sexy_author_bio]


Článek pro vás napsala:

Michaela Kudláčková (Yáma) 21.8.1968 „Lev“
Michaela Kudláčková (Yáma) 21.8.1968 „Lev“
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
 
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Aktuální motto

„Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne.“
Václav Havel
 

Luna

Luna ubývá Co to znamená?
a nachází se ve ŠTÍRU. Jak to působí?

AdSense

Vaše jméno

Jméno Taťana se narodilo latině a matkou se mu stalo slovo „tattó“, které jazykem starých Římanů znamenalo „ustanovit“, ve smyslu rozhodnout. Věhlas pak jménu zařídil římský rod Tattiů. Taťána znamená „ta, které patří právo rozhodovat“. V ČR žije aktuálně 4787 nositelek tohoto jména.

V celosvětovém kalendáři je dnes

Dnes není žádný mezinárodně významný den.

Nejnovější komentáře

Výklady pro Vás od Vás

Výklady Pro Vás Od Vás

Kameny pro ženy

kameny-pro-zeny

INTELIGENTNÍ SMART ZRCADLA

Škola tarotu

Škola tarotu

Runová magie – škola

runová magie

Ankety

Ponechali byste název pásky proti smrti pro reflexní prvky?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Sešit na vaření

sešit na vaření

Příspěvky od Popelek

Vyfotili jste něco zajímavého?

Podělte se se všemi! Zašlete foto na redakce@popelky.cz

Statistiky

  • 24
  • 383
  • 17 725
  • 368 499
  • 2 399 388
  • 3 792
  • 28
  • 1 846
0 Shares
Share
Tweet