Návštěvy: 20
Určitě jste si někdy nechali domů zavést internet, nebo jste třeba měnili poskytovatele a netrpělivě jste čekali na technika. Toho specialistu, který přijede, vysvětlí, připojí, poklábosí, pomůže a poradí.
Jak víte z diskuze, také jsem čekala.
Operátor komunikoval, SMS o blížícím se technikovi se množily, inu naprostá spokojenost.
Do chvíle než přijel.
Upřímně, kdyby teď nebyl připojený ten internet, možná bych musela přemýšlet, jestli tady ten technik vůbec byl.
Protože … on se zde rychlostí elementární částice v hadronovém urychlovači doslova mihnul.
V životě jsem neviděla službu tak bleskovou a člověka tak mechanického.
Možná to ani nebyl člověk.
Možná už někteří poskytovatelé disponují dobře programovanými roboty.
Pokud to nebyl člověk, ani robot, … byl to zcela jistě kvapník.
O2 kvapník!
Nový router přišel zcela normálně den před kvapníkem.
Ten přiletěl.
„To tady poměřím“
„Jistě, mám vyndat ten router?“
…. Nula odpověď…
I vyndala jsem ho, protože jsem samostatná.
Cosi v jeho ruce zavrnělo.
„Dobrý, teď to aktivuju“
Nevím, kam odletěl, ale bylo to dveřmi na ulici. Nestihla jsem ani vyndat různobarevné kabely ze škatule a byl zpět.
„Dobrý je to… do půl hodiny vám to naběhne…když to nenaběhne, zavolejte na linku“.
Byla to nejdelší souvislá věta, kterou samovolně řekl.
„…aha… a co ten router?“
„No tam si připojíte kabely“.
„Který, kabely?“
„ … tady mi to podepište (nevím kdy, v jaké chvíli vyplnil ten papír)… no ty, co byly v tom starém routeru“
„No a kam je mám připojit?“ (jako našla bych ty dírky v tom routeru, nejsem blbá, ale začínala jsem být poněkud rozhozená).
Neskutečně neochotně, skoro, jakoby se nacházel v prostoru zamořeném dýmějovým morem, přistoupil.
„Tady do těch“
Ukázal ty dírky, co jsem otipla a frnknul ke stolu.
„Tam si to pak zmáčknete na wifi“
„Kde?“
„Tam … je to všechno v manuálu…Tady mi to podepište, musím běžet“
Chtělo se mi říct, že ještě ani běžet nepřestal, ale tak nějak mi přišlo přínosnější položit dotaz.
„A tyhle kabely jsou na co?“
„Ty nebudete potřebovat. Pojďte mi to tady podepsat…“
Pošlapával u stolu, jakoby se mu chtělo čůrat.
„A na co jsou ty kabely?“ Nahodila jsem přemilý úsměv.
„Na telefon … pojďte mi to tady podepsat“
„A ta malá krabička?“
„Tu taky nebudete potřebovat“ opět s dovětkem o autogramu.
„A k čemu je ta krabička?“
„To je filtr!“
“A k čemu se používá?”
A teď to vypadalo, že se počůral.
Jako ano, podepsala jsem to … jinak by ten pán odletěl směrem vzhůru, a k tomu by jistojistě vypálil při staru kolo v plovoucí podlaze.
Po pěti minutách jsem mu musela zavolat.
Kupodivu to zvedl.
„Omlouvám se, že zdržuji, ale … heslo k té wifi je kde?“
„Zezadu“
Tohle mi sice došlo, ale když já už jsem taková…
„A ze-za-du če-ho?“
„Routeru!!!“
No … ano, internet běží, pustil se dřív, než do půl hodiny a to je super.
Ale kdybych byla skutečně, ale skutečně internetem nepolíbená blondýna, co v životě router neviděla a nemá ponětí o ničem kolem této vymoženosti, tak tam doteď sedím zamotaná v kabelech.
Oceňuji technickou dokonalost techniků O2 a celou společnost, která ve svých upoutávkách v telce fakt nelže.
Rychlejší „připojení“ si totiž opravdu lze už jen těžko představit.
(osm minut – vot těchnik).
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.