Návštěvy: 40
Ále, není to zavádějící titulek, když jsme na dámském magazínu. Většina totiž vnímá nyní správnou asociaci. Dala jsem si socialistický závazek, že letošní Vánoce se nenechám uštvat a to ani sama sebou. Ostatně, dělám to tak vždycky v květnu.
Nevím, co je špatně na tomhle kouzlu, které jsem už za léta vybrousila v zaklínadlo, že prostě nefunguje.
Jistě, že jsem nemusela čistit koberce, nemusela tapetovat linku, nemusela malovat … tak proč si říkám, a proč jsem tedy i Tomášovi včera říkala, když jsem mu u třetího koberce schvácená odevzdala šůrovák s tím, že už nemůžu, že to pak vysaju, že „alespoň to na Vánoce bude pěkný“.
Nevěřím, že kdyby Ježíšek přišel, že by tady nahamcal válenkama a nevěřím, že by šel do hysterického oblouku z toho, že na koberci je lívanec od kafe, protože nejsem schopna donést ten svůj kýbl zespoda nahoru tak, aby mé údy s počínajícím Parkinsonem nic nevycintaly.
Nevěřím, že chodí nějaká kontrola vánočních archandělů, jak moc má člověk naklizeno a kolik toho upekl.
Tak proč mám dojem, že budu odsouzena a tři dny budu klečet na struhadle, jestli selžu!!??
Dneska se mi zdálo o angreštu, o mrtvolách, o vánočce, o ptákách, (bohužel jsme u ornitologie) a o tom, že Tomáš umřel, protože se udusil vánoční koulí, kterou kdo ví, proč sežvýkal.
Zcela evidentně jsem nedostála ani setině květnového zaklínadla, protože mám břichabol z toho, že jsem ještě nezačala s perníčky.
Do toho jsem si poctivě hodinu spílala, že jsem takový lempl a nejsem schopna si konečně ty dobré recepty začít psát, jako jsem to dělávala, když mi bylo čtrnáct.
Měli jsme super učitelku na vaření a já měla sešit, (jediný předmět, kde jsem měla úhledný sešit a výstřižky), ze kterého jsem vařila ještě jako matka dvou dětí.
Nevím, kam přišel, ale nepřestal mi chybět.
Klidně jsem mohla dáááávno založit nový. Leč nezaložila.
Namísto toho, budu opět letos psát mámě, aby mi dala recept na podvodníky, protože si ho nepamatuju, stejně, jako jsem včera, letos potřetí psala Míše (mirabelce), aby mi poslala ten recepis na štrůdl, co není z listového těsta.
Poslala.
A před tím poslala opakovaně i recept na základ na rajskou, což už taky udělala potřetí.
Loni jsem dělala perníčky podle receptu … nevím koho, logicky…. a byly úchvatné.
Nemám ho.
Dělala jsem linecké, které konečně nezkamenělo do Vánoc a ani v únoru a …
NEMÁM HO!
Následkem toho všeho mám teď skoro tik, jak nad vším přemýšlím, při čemž vlastně vůbec nevím, jak budou Vánoce letos technicky vypadat a to mě trápí taky.
Už teď mám mrazení z nákupu kaprů, což logicky proběhne v duchu objednávky u mámina kámoše, co to každoročně ozdobí nějakým problémem.
Ale prostě ty kapry má nejlepší.
Budím se hrůzou, že něco nestihnu udělat, sehnat, že se něco zkomplikuje, nebo pokazí.
A to jsem vynechala fakt, že nemám jediný, ani jediný dárek a ani nápad na něj.
Představa, jak 23.12. vtrhnu do OC Černý most, kde budu udusána už na eskalátoru, mě připravila i o poslední sekundy spánku, takže budu už na Mikuláše vypadat jako panda.
Přemýšlím, jestli mám letos dávat na dům “bramboráka” (Anděl, vždyť víte), nebo vyrobit něco jinýho.
Když jedu kolem toho domu ve Vestci, který tak nádherně celý září … a já mám třetí rok na půdě Anděla, co vypadá z dálky jako brambor….. Chjo!
Tak teď to shrnu.
Mám štrůdl, vymalováno, vypucovaný koberce, vytapetováno, polepeno a na Vánoce vlastně nemám lautr nic, vyjma přepychového stresu a tiku v celém těle.
De facto tady vypadám jako pocukrovaná, zapnutá sbíječka omotaná hadrem.
Chci být chlapem!
P.S. Ale….možná by mi bylo, kdyby se všechno tak nezvrtlo, na Vánoce na chatičce přece jen smutno.
…a tady by bylo taky smutno…
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.