Návštěvy: 10
My tady ano. V noci tu byl vítr obrovský a teď je taky a možná už to ani není vítr. Začla jsem tomu úkazu říkat lomcovák a už jsme se seznámili. Když jsem včera odpoledne vystupovala z auta, jako seznamovací rituál po mě lomcovák vrhnul větev.
Ne, že by to tak bolelo, protože mě jenom šmrncla, ale lekla jsem se tak, že mi upadly banány.
A tak jsem jeden pro jistotu hned snědla, protože v nich je serotonin.
Po požití hormonu štěstí, už mi nepřišlo tak katastrofální, když mi lomcovák čmajznul z balkonu dvě zavařovačky a ze stříšky pod podkrovím kládu.
Táta s lomcovákem v zádech statečně cupal s kyblíkem pro dřevo, který mu vlál i cestou zpět.
Naštěstí táta vypadá konstitučně jako já, takže ho lomcovák nepovalil, neb se neměl o co zapřít.
Jsme s tátou mimořádně aerodinamičtí.
Na druhé straně my se tady jevíme, že na nás spadla větev, nebo ulétla kláda a jinde ve světě kradou lomcováci celé střechy a hrají házenou s auty.
Koukala jsem před chvílí na zprávy a takové vlny, jako na Britských ostrovech, tady na Labi lomcovák fakt neumí, ačkolli lomcuje se vším.
A ve světě bude ještě hůř… přidá se i voda.
Prý má dnes v noci být vítr ještě o něco baňatější, tak uvidíme, kde se ráno probudíme.
No jo no … zima, která sem jenom nakoukla, se už loučí.
Nic, co bychom nečekali.
Pevně se držte!
P.S. Chudák Hromburác a zvířátka
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.