Dagmar Valová: Proč věřit. Erotický román. 25. a 26. kapitola

autor: | Srp 6, 2023 | Ranní kávy | 0 komentářů

Views: 75

Kapitola 25.
V bytě kamarádek panovala pohřební nálada. Devon přišla domů střízlivá, ubrečená a šla rovnou k sobě do pokoje. Leslie, duchem nepřítomna seděla v křesle, kouřila jednu cigaretu za druhou a pouštěla si video s Lennoxem. Anička zjistila, že už nemůže ani brečet. Cítila se prázdná a bez života, jako strom bez listí na podzim. Tessa se vrátila asi v osm a nesla si balíček od Tiffaniho.
„Někdo umřel?“, spustila a svalila se na pohovku. „Podívejte, co mi Maissy koupila“, a
vytáhla nádherný stříbrný náramek, pokládaný hvězdičkami. Byl tak jemný,
romantický a Aničce bylo znovu do pláče, protože jí nikdo něco takového nikdy
nekoupí.
„Tak řekne mi někdo, co se tady stalo?“
„Leslie se rozešla s Lennoxem“, řekla Anička.
„Aha, ale stejně to nebyl žádný pořádný vztah“, pronesla Tessa prozíravě.
„To je možné, ale sebralo ji to. Devon zase skoncovala s Dickem a já jsem pustila
k vodě Alexe“.
„Cože?“, Tessa o tom celých pět vteřin přemýšlela.
Náhle Aničce zazvonil telefon. Všechny nadskočily, byly jako Pavlovovy psi,
vycvičení na signál. Nechala ho zazvonit čtyřikrát a Tessa jenom kroutila hlavou. Byl
to Alex a ona si v duchu přála, aby jí řekl, že se choval hrozně a hodlá se změnit.
„Anno, jsi skvělá žena, ale poslouchej, mám pro tebe návrh. Divadlo v pátek večer,
potom Covent Garden, šampaňské. Co ty na to?“
„Jo, a pak v sobotu zase zpátky k ženě. Tak na to zapomeň“, rovnou to zavrhla.
„Ale, no tak. Jak dlouho chceš ještě trucovat?“
„Víš co, takový vztah, jaký máme my dva, už mě začíná nudit“, lhala Anička.

62

„Nevěřím. Jestli se jednou začneš opravdu nudit, potom na to zapomeneme. Ale
teď“, řekl Alex chlípným hlasem, „teď to chceš, vím to““, uchechtl se.
Měl pravdu, to na tom bylo to nejsmutnější. Její touha byla úporná jako divoký
břečťan. Z jeho hlasu jí vlhnul rozkrok a bradavky ztuhly jako rozinky. Ach jo, kdyby
tak mohla být chlap a souložit jen pro potěšení a bez následků. Uvědomila si, že ne
ve všech jejích vztazích zaháněl sex smutek. I když už dávno neměla orgasmus,
těšila ji Alexova vášnivost, tak vnímala svou ženskost. To byly jediné okamžiky, kdy
měla pocit, že měli společnou řeč. Žádná slova, ale polibky, pot a tělo, potom
zapomněla na celý svět. Ano, chtěla Alexe zpátky. Nechtěla už být sama. Práce ji
vysávala, nečekala ji žádná závratná kariéra a neměla štěstí v lásce. A přitom věřila,
že se každá žena narodí pro ni.
„Alexi, ty vždycky dostaneš, co chceš“, řekla mu a zavěsila. Jak to má vydržet, chodit
každý den do kanceláře a jenom se dívat na něho, jak je úžasný? A co kdyby na ni,
nedej bože dostal vztek? Co by potom řekl Thomas, který ji tuhle práci dohodil.
„Promiň, ale vyhodili mě, protože jsem spala se šéfem ….
„Asi se rozejdu s Tonym“, oznámila veledůležitě Tessa. Všechny tři se na ni otočily.
Tessa byla typ dívky, která by nikam nešla bez doprovodu. Muži po ní šíleli, její
křehká krása kontrastovala s kyprým zdravým vzezřením. Přitom zdání klamalo,
protože Tessa byla uvnitř pevná jako skála. Zato Anička byla uvnitř křehká jako
pavučina, i když tak nevypadala. Jenže muži se neobtěžují nahlédnout pod slupku.
„Proč? Co je na Tonym špatného?“, zeptala se Anička.
„Není špatný, ale není ten pravý, cítím to“, usoudila Tessa zasněně.
Leslie se škodolibě zasmála. „Asi už ta jeho chalupa není nic moc a jeho BMW je už
víc než dva roky staré“, pronesla záměrně.
„Já myslela, že ho máš ráda“, ozvala se Anička překvapeně.
„To ano, ale myslím si, že mám na víc“, pronesla až příliš nadneseně Tessa..
Anička nevěděla, co na to říct. Leslie a Devon na tom byly podobně, neboť obě
mlčely. Nakonec se Anička zvedla k odchodu. Nemělo smysl zůstávat. Tohle jejich
pravidelné holčičí posezení tentokrát bylo plné bolesti a rozjímání.
Další týden byl pro Aničku hotové peklo. Dělala svou bezduchou práci a před Alexem
ji chránila pouze Jenny Robinsonová. Ze všeho nejhoršího bylo, jak to Alexovi
slušelo. Navíc její počítač okupovaly jeho přesvědčující e-maily. Alexovo odhodlání
na ni útočilo ze všech stran. Na stole se objevovaly květiny, tak jak by mohla
zapomenout. Jejím chabým rozhodnutím se nedal ani v nejmenším odradit. Dokonce
jí Alex v hnědých obálkách mezi oběžníky posílal milostné vzkazy. S každou takovou
obálkou se jí rozjitřená rána v srdci ještě více otevřela. Nemohla se ubránit
záchvatům pláče. V lékárně se předzásobila tuny léků na sennou rýmu, kterou
předstírala, aby tak přesvědčila Jenny, že má alergii. Ale taky mívala i světlé chvilky.
Jako by vystoupila před sebe a napomínala se. Musíš to vydržet, vždyť ho ani
neznáš. Ale pak ji zase přemohly emoce a znovu se zmítala touhou.
Nakonec přece jenom podlehla. Netrvalo ani týden a už byla v jeho bytě. Večeřeli ve
dvou, Alex si prozpěvoval milostné písně, když servíroval lahodné pokrmy na talíře
v malé kuchyňce.
Jednou po takovém večeru plném vášně to nevydržela a odhodlala se zeptat.
„Neuspokojuji tě?“ Musela samozřejmě přečkat večeři, aby si náhodou nepokazila
chuť z dobrého jídla, ale v posteli to na ni opět dolehlo a tížilo ji to jako kámen.
„Co je to za podivnou otázku?“, lehce ji líbal na nahé rameno, což ji vzrušilo mnohem
víc, než jeho hekání a vzdychání před chvíli, když se milovali. „Vždyť jsi mě právě
uspokojila“, zvedl hlavu.

63

„Nemyslím tohle. Ptám se na sebe“, upřesnila Anička.
„Proboha“, Alex se znechuceně odtáhl. Její otázka ho evidentně hodně otrávila.
Kdyby byl kuřák, určitě by sáhl po cigaretě. „Už s tím zase začínáš?“, obořil se. „Já
myslel, že jsme to už vyřešili a konečně jsi to pochopila“.
Tak to sis jenom představoval, jak to bude jednoduché, pomyslela si Anička hořce.
„Dolores, moje manželka to už dávno pochopila. Tak proč ne ty, Anno?“, zazněl jeho
ostrý hlas, který ji vytrhl ze zamyšlení.
„Ale to přece není normální, chtít tolik žen“, oponovala mu.
„Je to normální, alespoň pro mě. Je to mužský sexuální pud. Před chvilkou jsi proti
němu nic neměla“, připomenul jí.
To, že jeho žena se s tím smířila, stálo za přemýšlení. Nevěřila mu ani slovo. Co by
asi jeho Dolores řekla na to, kde její manžel zrovna byl. Napadaly ji divoké myšlenky,
jako mu strčit do kapsy něco inkriminujícího. Věděla předem, že k něčemu takovému
by se nikdy nesnížila. Přece nemohla Dolores trestat za jeho chování.
„Anno, lásko moje. Je nám spolu tak hezky, ne? Jsme spolu rádi a nic nás k sobě
nezavazuje“, snažil se ji přesvědčit.
To ovšem stačilo k tomu, aby jí přeběhl mráz po zádech jako arktická vichřice. Ne,
tohle nechtěla. Pro ni to znamenalo jenom to, že spolu spali, nic víc. A tak se
rozhodla, že nastal ten správný čas, aby svůj sen o Alexandru Rothovi skutečně
pustila k vodě. Sice by se dokázala ohýbat jako guma, aby jej potěšila, ale nemohla
ho přinutit, aby ji skutečně miloval. To, co následovalo, ji samotnou zaskočilo,
protože ona sama byla se sebeúctou většinou na štíru. Vyskočila z postele a začala
se oblékat.
„Víš co, Alexi? Už tě nechci nikdy vidět“, škytala.
„Ale miláčku, neblázni“, posadil se.
„Ne. Raději mě přelož na jiné oddělení. Chci svou práci, ale tebe nechci mít na očích“
rozhodně pozvedla bradu.
„A co když já bez tebe nemůžu pracovat?“, odvětil mazaně. Asi si myslel, že si jen
tak pohrávala se slovy.
„Tak znovu. Přelož mě jinam a zapomeň, že mezi námi něco bylo. Jinak ti přísahám,
že všechno vyklopím tvojí ženě“, pak se velmi rychle odporoučela, než by na ni mohl
sesypat nadávky či výhružky, což on velmi dobře uměl, pokud všechno nebylo tak,
jak sám požadoval ke své spokojenosti.
Kapitola 26.
Jenny Robinsonová za ní přišla, když se dozvěděla o jejím přeložení. „Budete
pracovat pro vedoucí personálního odboru, Glorii Kendrikovou“, a znělo to tak, jako
by ji litovala předem.
Výborně, zrovna k takové Hrombabě, jak ji všichni nazývali, která měla na starost
personální oddělení o čtyřech lidech a její práce spočívala ve vyhazování poslíčků a
nakupování firemních aut. V takové firmě jako byla Hamilton Kane, většina personálu
byla vyhledávána prostřednictvím profesionální agentury na konkurs. Vědělo se o
Glorii, že si potrpěla na stravu bohatou na vlákninu, po které bez skrupulí v jednom
kuse prděla a komentovala to slovy. To je úplně normální. Tak to byla dokonale
promyšlená Alexova pomsta. Chtěl, aby se snad zadusila. Poslední dny znamenalo u
něho na oddělení pro Aničku hotové peklo. Naložil jí spoustu práce a ignoroval ji.

64

Bylo sice hrozné, když na ni dříve neustále naléhal, aly to, co se dělo nyní, to bylo
mnohem horší.
Jenny na její unáhlené přeložení nejdříve reagovala slovy. „To zní zajímavě“. Potom
však prohlásila. „Já to věděla, že vám to provede. A věřte, snažila jsem se tomu
zabránit“, dívala se na Aničku s neskrývaným smutkem v očích.
Jenny, která na ni dříve pohlížela nadřazeně, nyní byla na její straně.
„Jak to myslíte?“, zděšeně se podívala na Jenny.
„No, věděla jsem, že vás Roth svede a potom opustí“, řekla prostě. „Anno, já jsem si
málem bláhově myslela, že právě vy budete mít víc rozumu. Roth tohle dělal všem
hezkým holkám. Copak jste nevěděla, že před vámi se jich tady vystřídalo několik za
poslední dva roky?“
„Ono to bylo tak vidět?“, zeptala se. Tak to byl Alex přímo mistrem světa a ona tou
další naivní kořistí, hořce si pomyslela.
„Anno, nejsem padlá na hlavu a navíc jsem toho už zažila hodně. Nebyla jste první
ani poslední“, odpověděla Jenny smutně. „Každopádně mi budete chybět“.
Aničce nic nezbývalo, než se vydat do horních pater ghetta personálního odboru.
Připadala si jako bezvýznamná nicka. Neměla skutečnou práci, ale teď to bude ještě
mnohem horší, začínalo jí postupně docházet. Ale sama si o to řekla, proto se nedalo
nic dělat, tedy prozatím, utěšovala samu sebe. V dnešní době manažeři ignorují
inzeráty na volná místa. Na to existují takzvaní supi, kteří vyhledávají a přetahují
mozky. Připadala si jako ořezávátko, dobrá tak na organizování směn ve svátky. Její
život byl průšvih, a to se vším všudy.
„Vítejte v personálním oddělení, Anno“, pronesla Glorie a dlouze si pšoukla.
Anička se musela proti své vůli zasmát, protože tamtamy nelhaly. Hrombaba se
nejprve začervenala, což netrvalo ani dvě vteřiny a s velkou okázalostí se ozvala.
„Nebuďte jako malá, tohle je naprosto normální a lidské. Dnes budete dávat
dohromady náklady na vánoční večírek. Vyhledejte si veškeré účty z loňského roku“,
těmito slovy ji uvedla do pracovního procesu.
Anička se snažila dělat svou práci, co se po ní chtělo a přitom nedýchat. Stále
myslela na to, co komu udělala, že ji postihl takový trest. Urazila jsi Alexovu ješitnost,
to se stalo, ozýval se její vnitřní hlas.
„Anno, máte tady telefon“, zašklebila se Glorie, jak se snažila vypustit další svůj
pověstný pšouk. Asi pro štěstí.
„Řekněte tomu volajícímu, že se tady snažíme omezit soukromé hovory“, upozornila
ji Glorie a neochotně jí podávala sluchátko.
„Anno, proč pracuješ v jiném oddělení?“, ptal se Thomas Drummond.
„Thome, jak se máš?“, zvolala Anička.
„Ještě jsi mi neodpověděla na otázku“, nedal se odbýt.
„Ach tak. No víš, ráda pracuji s lidmi, tak proto jsem tady“, Byla to blbost, ale
nevěděla, co by měla říkat.
„Tomu nerozumím“, oponoval Thomas. „Vždyť u Alexandra Rotha taky pracuješ
s lidmi, dokonce víc, než kde zrovna jsi“.
„Thomasi, je to trochu jinak, ale teď ti to opravdu nemůžu vysvětlovat“, usměrnila ho.
„Jistě, rozumím. Ale teď k tomu, proč ti vlastně volám“, obrátil směr rozhovoru. „Vrátil
jsem se z Ameriky zpět domů a moc rád bych tě viděl. V sobotu naše rodina pořádá
velkou oslavu. Moje sestra Ellen slaví narozeniny a při té příležitosti oznámí světu
svoje zasnoubení s Johnem Altonem. Tak mě napadlo, že bys mohla přijet, Anno“.
Na oslavu přímo v aristokratické rodině neměla ani pomyšlení. Přemýšlela, jak se
z toho vymluvit. Její zdecimované srdce by tak velkolepé zásnuby nepřežilo.

65

Navíc byla domluvená s Leslie a Devon, že se sejdou v sobotu v Notting Hillu, kde si
dopřejí bohatou snídani, míchaná vajíčka, topinky, kávu a láhev šampaňského.
Budou si tak užívat pokojného dopoledne na terase s výhledem na Labbroke Grove.
Posedí společně, pomluví každého, kdo projde kolem a potom si projdou obchody.
Bude to takový jejich rituál a zabere celou sobotu.
„Thomasi“, zaúpěla.
„Anno, doufám, že se nechystáš odmítnout“, předběhl ji a řekl to tak mile, až se
zastyděla, že ji prokouknul. „Už se hrozně těším, až se uvidíme“.
„Ale Thomasi, jsem už domluvená s kamarádkami, právě zrovna tuto sobotu“, snažila
se omluvit. „Slíbila jsem jim to“, koktala v jakési naději.
Chvíli mlčel, což jí bylo nepříjemné. „Anno, musíš přijet. Moje matka a sestra by tě
rády poznaly a dokonce ti připravily ten nejlepší samostatný pokoj“, naléhal Thomas.
Panebože, nakonec tam bude muset, děsila se. On moc dobře věděl, jak na ni.
„Chápu situaci, že jsi to těm kamarádkám slíbila. Napadlo mě, co kdybys je vzala
sebou. Místa je u nás víc než dost“, čímž ji pořádně převezl.
„Tak dobře, večer se s nimi uvidím v jejich bytě a dám ti vědět“, vyhlásila rekapitulaci.
„Dobře, v devět večer zavolám. Zatím se měj, Anno“, zašveholil do telefonu.
Tak to bude mazec, zhrozila se Anička předem. Věděla přesně, co bude následovat.
Kamarádky budou bez sebe z takového pozvání. Pro ni samotnou to znamenalo, že
jejími malými úsporami to pěkně zamává. Potřebovala pořádné šaty, aby si připadala
alespoň přijatelně mezi takovou honorací v rodinném sídle Drummondů.
Thomas byl přesný jako hodinky, když se úderem deváté rozezněl telefon v bytě
jejích kamarádek. K její hrůze panteřími kroky vyběhla Leslie a zvedla sluchátko.
„Ahoj Thome, tady Leslie. Je moc milé, že jsi nás pozval. Moc se těšíme“, vrkala
blahem do telefonu.
Sotva stačila vyslovit slova díků, přihnala se Tessa a málem jí zlomila zápěstí, jak se
snažila vytrhnout sluchátko z její ruky.
„Ach Thome“, začala dramaticky. Mluvila o dvě oktávy vyšším zadýchaným hlasem.
Příšerné. „To je od tebe tak roztomilé“, rozplývala se a ignorovala Aničku, se kterou
chtěl Thomas mluvit. Nakonec se uvolila a konečně jí předala sluchátko. Ještě že ji
Thomas neviděl, protože byla červená jako paprika a doslova se styděla za
kamarádky, které okamžitě daly o sobě vědět.
„Všechny se těší“, oznamoval jí Thomas s naprostým klidem a neskrývaným veselím.
On se snad asi neumí nikdy naštvat, pomyslela si Anička.
„Takže tady budeš, domluveno“, smál se. „To je dobře. Bude to veliká oslava se
spoustou zajímavých hostů. Slibuju, že se budeš ohromně bavit“.
„Těším se“, zamumlala Anička a zavěsila k Tessině nelibosti, neboť s ním chtěla
ještě hovořit. Proč vlastně, to ani nevěděla, ale taková troufalost patřila mezi její
přednosti. Srdce se jí sevřelo úzkostí nad obavou, jak to všechno dopadne.
Devon dopadla celým svým tělem na pohovku a povzdechla si. „Ach jo, kdybych tam
mohla vzít Dicka, určitě by se mu tam líbilo“.
„Hej, Devon“, zpražila ji Leslie. „Jsi normální? Měla bys vyhledat doktora, začíná se
z tebe stávat těžký pacient“.
Anička měla stejný pocit. Devon trpěla selektivní amnézií. Už si nepamatovala, jak ji
Dick nutil pózovat, jak ji nazval děvkou. Opar času, dvou týdnů, zahalil všechny
Dickovy chyby. Na Devon bylo jednoznačně vidět, jak ženy umí odpouštět všem
kromě sebe.
„Co to meleš“, obořila se Devon na Leslie. „Nepotřebuju terapii. Ta funguje jedině na
slaboduché Američany. Neumím si představit, že bych za to měla ještě platit“, řekla
kousavě a mračila se.

66

„Napadá mě jedna zajímavá otázka. Kolik psychoanalytiků by umělo například
vyměnit žárovku“, uvažovala Anička nahlas. „Co myslíte?“
„Jeden, ale ta žárovka by to opravdu musela chtít“, rozesmála se Leslie na celé kolo
a zvedla palec nahoru.
„Kdy na ten venkov vyrazíme“, vpadla mezi ně Tessa, znuděná jejich konverzací,
která se jí netýkala.
„Ve čtvrtek navečer“, zašklebila se na ni Anička. „V pátek je svátek a hlavní oslava
proběhne v sobotu. Thomasova matka plánovala, že bude dostatek času na to,
abychom se všichni trochu předem poznali“. Náhle ji však přepadl divný pocit, jak ony
tam mohou zapadnout. To bude průšvih, předvídala předem Anička.

Dagmar Valová

Pokračování za týden…

Kapitola 1. a 2. ZDE

Kapitola 3. a 4. ZDE

Kapitola 5. a 6. ZDE

Kapitola 7. a 8. ZDE

Kapitola 9. a 10. ZDE

Kapitola 11. a 12. ZDE

Kapitola 13. a 14. ZDE

Kapitola 15. a 16. ZDE

Kapitola 17. a 18. ZDE

Kapitola 19. a 20. ZDE

Kapitola 21. a 22. ZDE

Kapitola 23. a 24. ZDE

Článek pro vás napsala:

Redakce Popelky vznikly 14.7.2011 "Rak" tel:721 381 824
Redakce Popelky vznikly 14.7.2011 "Rak" tel:721 381 824
Milujeme všechno, co je rodu ženského a ctíme rod mužský. Klaníme se nekonečné kráse přírody a moudrosti našich předků. Víme, že hranice jsou vždy tam, kde si je postavíme. A proto je vůbec nestavíme, abychom nepřehlédly kouzlo a věřily v zázrak.
 
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Aktuální motto

„Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne.“
Václav Havel
 

Luna

Luna je v Úplňku Co to znamená?
a nachází se ve VODNÁŘI. Jak to působí?

AdSense

Vaše jméno

Jméno Vítězslav má původ slovanský. Vykládá se však jako „ten, kdo oslavuje domov“. A to proto, že sloveso „vítati” znamenalo ve staroslovanštině „sídlit”, „bydlit”. V ČR je 10008 Vítěslavů.

V celosvětovém kalendáři je dnes

Dnes není žádný mezinárodně významný den.

Nejnovější komentáře

Výklady pro Vás od Vás

Výklady Pro Vás Od Vás

Kameny pro ženy

kameny-pro-zeny

INTELIGENTNÍ SMART ZRCADLA

Škola tarotu

Škola tarotu

Runová magie – škola

runová magie

Ankety

Ponechali byste název pásky proti smrti pro reflexní prvky?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Sešit na vaření

sešit na vaření

Příspěvky od Popelek

Vyfotili jste něco zajímavého?

Podělte se se všemi! Zašlete foto na redakce@popelky.cz

Statistiky

  • 234
  • 256
  • 13 846
  • 333 840
  • 2 490 840
  • 3 798
  • 28
  • 1 860
0 Shares
Share
Tweet