Skoro každý může vidět energetické pole. Dá se to naučit

Je to taková jakoby záře kolem lidského těla. Nejlépe je vidět kolem hlavy. Popsala bych to jako zhuštěný vzduch, který se orientuje do nějaké barvy – nádechu barvy. Také jeho šířka nebo velikost je různá. Můžete to vidět také. Pomůže to…

Schopnost prohlédnout si energetické pole a poznat například, jestli je člověk naštvaný nebo jestli se právě cítí dobře, není žádný model jen pro vyvolené. Dá se to naučit a není to tak těžké…

Viděla jsem děcko, které doslova zářilo – bylo to moc hezké.

Pokud se naučíte vnímat – vidět tohle pole kolem člověka, můžete se hodně dozvědět o jeho momentálním rozpoložení a také hlavně odhadnout jeho pravděpodobné reakce.

Lze například také poznat, jestli je člověk nemocný, nebo ne.

Tyhle věci jsem vnímala už jako dítě a hodně jsem o tom i psala. Logicky jsem napřed vůbec netušila, o co jde, a moje matka si dokonce myslela, že mám vadu zraku.

Teď už se „dívám“ lidem kolem hlavy jen málokdy, jen když je to důležité.

Co lze poznat?

Psychicky vyčerpaný člověk má auru jakoby děravou. To pole vypadá trochu jako silnice s výtluky a také vnímáte auru jako slabou.

Rozčilený člověk má v auře červenou barvu, která může být klidně i místy maličko do černa, nebo je jakoby špinavě červená.

Když pozorujeme dva lidi, kteří se například hádají, přesně je vidět, který se cítí slabý a kdo koho „válcuje“.

Ten, kdo má totiž energeticky navrch, ten jakoby požírá energetické pole druhého.On to neví, ten druhý také ne, ale oba to cítí. Jakmile se tohle stane, za chvilku ten slabší začne ustupovat. On se jako by zachraňuje, ale jedná při tom naprosto podvědomě.

Je to hodně zajímavé.

Nejhezčí je pohled na dva lidi, kteří jsou do sebe zamilovaní.

Tehdy se ty dvě pole jako by propojují a zase rozpojují, září růžovo-žlutě, nebo někdy i žluto-bíle.

I kdyby to tajili, ten, kdo se dívá a vidí to pole, tomu je to jasné. Navíc je to moc hezký pohled.

Chcete to umět?

Každá hmota má nějakou auru – i kámen, ale bývá mnohem slabší. U zvířat ji například vidí málokdo, to jsem zkoušela a to mi nejde, ale přiznávám, že jsem to moc netrénovala.

Je ale zajímavé, že ji vidím například u starých obrazů a starožitných předmětů (třeba u starých klíčů). I když jinak než u lidí.

Prakticky neumím vysvětlit, čím se dívám, mám pocit, že prostě očima, ale nabízím vám, než vám vysvětlím, jak se to naučíte, i odbornější výklad.

Vidění aury, tak jako většina jasnozření, závisí na očích a vůbec normálním procesu vidění. Fyzikální a jasnozřivé vidění jsou velmi úzce svázány. Obě jsou formy percepce, které umožňují mozku přijímat energii různých typů jako obraz.

A. Normální vidění. Oči přijímají světlo – a světlo je formou energie. Oční čočka zaostřuje světelnou energii na světločivá nervová zakončení na sítnici, která je připojena na optický nerv. Sítnice ovšem přemění tuto energii světelnou na proud velmi složitých elektrických signálů a tyto signály jsou vedeny optickým nervem až do mozkového centra vidění. Mozek následně vyhodnotí tyto signály jako obraz – což obvykle nazýváme normálním viděním.

B. Vidění aury. Třetí oko (čelní čakra) přijímá mnohem subtilnější typ energie nežli světlo. Tento typ energie může být přijat právě jedině tímto centrem, tedy když je aktivováno a naladěno na percepci této energie. Čelní čakra je umístěna přesně mezi očima a je navázána na optické vidění. Energie, přijatá tímto centrem, je postoupena také centru vidění – tedy stejné části mozku jako normální zrak. Mozek pochopitelně všechno, co mu přijde do centra vidění, interpretuje jako obraz, tedy v našem případě jako barevnou vrstvu, obklopující viděný objekt.

Oba tyto orgány jsou umístěny na v podstatě stejném místě, tedy čelní čakra na čele, přímo mezi očima, což nabízí myšlenku, že spolu velice úzce souvisí, dokonce že jsou spojeny. Jakkoli je zde úzké spojení mezi normálním a jasnozřivým viděním, aura není světlo, ani žádná jeho forma. Při vidění aury vlastně vidíte mozkovou interpretaci reflektované energie, která vyzařuje z vašeho subjektu.

Tak to vysvětlují odborníci.

V zásadě to pochopíte – tím praktickým způsobem – nejlépe v momentě, když to sami spatříte. Ničeho se nelekejte, je to úplně normální.

Posaďte se tak, abyste (prozatím) měli jako pozadí bílou zeď.

Pak si dejte před oči ukazováčky proti sobě a dívejte se na ně. Úplně přirozeně mrkejte, abyste neslzeli.

Pokuste se ze začátku dívat tak, jako se umíte dívat na takové ty obrázky, ze kterých později vystupují jiné (znáte?).

Takhle naladěné vidění je důležité.

Za chvilku uvidíte kolem ukazováčků takovou mléčně bílou, asi centimetrovou „záři“.

Pomalu je dávejte od sebe.

Vidíte, jak se ta záře najednou rozpojila, jako nějaká žvýkačka, a teď má každý ukazovák svou vlastní?

To je snadné, že?

Jestli se vám to napoprvé nepovede, tak je to normální a zkoušejte to.

Jen málo lidí, kteří to se mnou zkoušeli, to hned uviděli, ale nepamatuji se, že by to později nezvládli.

Pak už to chce jenom trénovat.

Prohlížejte si zkraje kde koho.

Chce to jen umět „přeřadit“ vidění. „Přepnout“. Když totiž nechcete, když se na to nenaladíte, nic nevidíte.

Později začnete vnímat tohle pole mnohem víc doširoka a také se zabarví. Zezačátku vidíte energetické pole – teprve pak auru.

Dejte vědět, jestli vám to jde

Michaela 

[sexy_author_bio]