Tomu, kdo se dnes nechce omezit jen na vymetání pavučin, protože to by mělo právě k dnešnímu dni patřit, nabízím rozšířenou, dle mého hezčí a poněkud ucelenější verzi “šedého” úterý. Naši předkové měli sofistikovanější přístup k před Ostarové době a i dnes může být pro vás malebnější. A k oněm pavučinám se váže celý, veskrze milý rituál. Máte-li minci, můžete se vrátit do historie.
Po včerejším modro-žlutém odpočinkovém pondělku a miminkovském rituálku s pšenicí, se dnes pustíme do práce, ale taky si můžeme poprosit o hmotný dostatek.
A koho?
Pavouky!
Ano, přestaňte se oklepávat, protože je to právě váš domácí pavouk, který se vám může postarat o rozmnožení hmoty, dobrou práci, úrodu … přijde na to, co si představujete pod pojmem „úrodný rok“.
Dneska se totiž hospodyňky mají zaměřit na vymetání pavučin a jde o jediný den v roce, kdy i pavouk nebude její konání pokládat za znehodnocení své práce, ale za potřebnou obnovu.
Jinými slovy přestavbu, ale apolitickou.
Dnes bychom si měly vzít košťátko a ponejprve se zaměřit na pavučiny, které pěkně ometeme. Pokud je tam někde pavouček, dáme pozor, abychom mu neublížily.
Až uvidíme tu, kterou pokládáme za nejen největší, ale za obývanou, tedy to není ta, ze které se majitel už dávno odstěhoval, odložíme koště a na zem pod ní položíme minci. (Dával se i třeba nástroj, pokud šlo třeba o paní kovářovou, pekařovou a podobně).
Rituál se týká výhradně hmotného, majetkového dostatku, takže fotku pana idola fakt ne.
Až položíte věc pod pavučinu a budete si jisté, že to paní Pavouková viděla (ano, Pavouková, protože pan Pavouk je už patrně v jejím špajzu, coby zásoba pro miminka – u pavouků to tak prostě funguje a já myslím, že … a to je jedno 😜 ) požádejte ji, aby až bude motat novou pavučinu, umotala i pro váš domov štěstí a blahobyt.
Pak minci vezměte zpět a opatrně odstraňte pavučinu.
Zítra vám totiž, řečí našich předků, může pavouček upříst více štěstí, když ho požádáte a ukážete mu, s čím může pomoci, až bude motat pro sebe.
Slibte mu, že na něho za to budete hodné. Zachová se recipročně.
Ostatně v souladu s přírodou, to tak naši předkové měli všeobecně.
Já se postarám o tebe, ty zase o mě. Já Tě budu v zimě krmit a ty mi poskytneš trochu zvěřiny…. moje rouška chrání tebe… no dobře, už mlčím. 🙊
O tom, že když byl hlad, dostal prioritně najíst dobytek a domácí zvířata se asi nemusím zmiňovat.
A tohle se tak nějak přeneslo i na tvory, ke kterým se vázaly pověry i obavy.
Když nešlo o žádost, šlo u usmíření, odpuštění, omluvu.
To jen my už si to tak nepamatujeme, nebo už to pro nás není tak důležité.
Ale co není, může být.
V jádru jsme přece pořád titíž lidé.
Už mám tady jednu dámu v rohu na chodbě vyhlédnutou a dvacka je připravena.
Myslím, že zrovna teď potřebujeme něco takového… když už ne pro hmotnou stránku, tak minimálně pro potěchu ducha, pro splynutí s přírodou … protože tam je svět v pořádku.
Mějte příjemný a plodný, šedivý úterek, Popelky!
Michaela Kudláčková
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Nahrávání ...
