Magie

Proč (ne)věřit pověrám?

Myslíte, že všechna úsloví, která spojují například přírodní jevy s realitou, jsou nesmysly? Že myslet si, že podle vlaštovek lze určit nadcházející počasí, je pošetilé? Nebo že nešlapání na kanály je moderní trýznění pověrčivců, kteří hopsají na ulici ve snaze nepřivodit si smůlu? A jak jste na tom s černou kočkou?

Tak náhodou, nic není náhodou.

 

Většina věcí, ve které dodnes věříme a které třeba i dodržujeme, mají svůj podklad kdesi hluboko v minulosti.

 

Nejenže v té době, když lidé neměli televize a pasívní druh zábavy, měli víc času na sebe a také na pozorování, přírody, ale také měli svou víru, která jim dle mého do jisté míry pomáhala v životě.

 

Radovali se z mnohem více věcí a dokázali mnohem častěji žasnout, než my.

 

My se dnes zdráháme uvěřit třeba v zázrak, neviditelné entity pokládáme za racionálně nemožné, prostě jsme se odnaučili dívat se na svět očima, kterýma ho sledovali naši předkové.

 

Těma očima, kterýma se dokáží dívat jen děti.

 

Můžeme jim závidět.

 

Znám jen málokoho, kdo by po vyslovení nějaké věci, u které má strach, že by o ni mohl přijít, nezaklepal.Ovšem, pověry jsou hloupost, ale pro jistotu.

 

Jenomže blbě.

 

Drtivá většina lidí, totiž bude naprosto nelogicky klepat na zuby.

 

Když se zeptám, proč na zuby, odpovědí, že proto, že nehoří.

 

Nesmysl, abyste věděli.

 

Jestli, že pověra, tak v původní znění, jinak je to paskvil.

 

Osobně mám pověry docela ráda, protože mě vrací tam, kde to tak ráda studuji a to je do historie.

 

Historie, kterou jsme si podvědomě přinesli, ale vědomě ji vlastně zapomněli.

 

11851NzY.jpg

 

Chcete klepat, klepejte, je to opravdu dobré, ale prosím na dřevo!

 

Tak, jak se to má, aby vám bohové, které vlastně oslovujete v té chvíli skutečně pomohli.

 

V případě klepání na zuby, přivoláváte svého dentistu a ten vám těžko pomůže k tomu, aby se daná událost nepokazila, nebo nezměnila.

 

Bohy zavoláte dřevem.

 

Je to v nás.

 

Kdesi hluboko v nás ukrytá vzpomínka, kterou nedokážeme vyhrabat celou, ale jen její kousek.

 

Pomůžu vám.

 

Byli to naši předkové kultury Keltů, jejichž kněží a duchovní, kterým říkali Druidové, uměli komunikovat s lesními bohy, znali umění run a dokázali měnit, nebo s pomocí bohů zachovat určité události.

 

Jestliže chtěli, aby nějaká věc zůstala beze změny, pokud chtěli zachovat status quo, pak šli, svou věc vyslovili a třikrát poklepali do dubu.

 

Stromy, dřevo a dubový strom je takový telefon, zesilovač, jistič, že přání bohové uslyší.

 

Je zajímavé, že klepání si pamatujeme, ale předmět ne.

 

A protože si to vlastně pamatujeme napůl a na všechno potřebujeme vysvětlení, řekli jsme si, že zuby budou asi to pravé.

 

Ne nejsou.

 

Snad vám to příště opravdu pomůže, když zaklepete třeba do stolu.

 

 

Budete se divit, ale ty kanály, tahle zdánlivě moderní pověra o tom, že šlápnutím na kanál, si přivodí člověk smůlu, sahá hodně ale opravdu hodně hluboko do minulosti a je zcela založená na pravdě a realitě.

 

11849MjU.jpg

 

Jde o střípek naší paměti, která si na víc, než na malý kousek příběhu nevzpomíná.

 

Její původ je třeba hledat u kamenů, které vedly často přes bažiny.

 

Po nich bylo možno přejít, pokud člověk dobře znal cestu. Po větších deštích ale nebyly ostatní již vidět.

 

Poslední kámen byl tedy také často poslední šancí se ještě bezpečně vrátit.

 

11852YWY.jpg

 

Někdy byl ale na podmáčeném podloží takový krok na kámen i tím posledním. Pokud se člověk nepropadl, musel se otočit a doufat, že bude mít stejné štěstí i cestou zpět.

 

Kanál je tedy jakýmsi posledním, nebezpečným kamenem, přičemž další by pak mohl být osudný.

 

Nic jiného, než nebezpečný kámen a zbytek paměti.

 

Podle chování vlaštovek můžete klidně i nadále předpokládat déšť. Dokud mezi námi tihle otáčkové budou. Jde o pravdivou pověru. 

 

Vlaštovky loví hmyz. A hmyz, mouchy před deštěm díky tlaku klesají k zemi. A tak se za nimi vydávají níž i vlaštovky.

 

Jak prosté.

 

Říká se, že koště by nemělo být fousama nahoru.

 

Hodně lidí to tak dělá, protože to prý přináší smůlu.

 

Asi to bude zase krátká paměť.

Nic zlého, ale obyčejný prach.

 

Logicky, když se koště bude stavět, bude prach a srágory z něho létat na všechny strany.

 

Zatímco, když bude zavěšeno dolů, zůstane díky gravitaci binec jenom pod ním, protože prach je těžší a spadne.

 

Za nepravdivou pověru pokládám osobně černou kočku a všechny zlodušné událostí kolem ní.

 

A to čistě ne proto, že bych kočkám někde v hloubi duše bezdůvodně nadržovala, ale proto, že její negativní působení na člověka a kořen téhle představy, nelze zpětně historicky dohledat a také potvrdit, jako u pověr jiných.

 

Můžeme se podívat nalevo napravo, do Egypta, do Anglie, do Číny…nenajdeme jednotný postoj ke kočce a nenajdeme hlavně jednotně negativní význam.

 

Pověry kolem koček jsou na pováženou, protože vlastně nevíme, pokud budeme chtít být k této pověře objektivní, jak je vlastně vnímat.

 

Snad vás krátký pohled závěrem zaujme.

 

Anubis je egyptským bohem smrti a balzamování. Byl vyobrazen jako muž se šakalí hlavou, nebo jako černý šakal. Doprovázel mrtvé, vítal je v podsvětí a chránil.

 

11854MDA.jpg

 

Jeho mazlíčkem byla černá kočka.

 

Egypťané kočky uctívali jako tvory, kteří byli schopni být jednou svou půlkou „tam“ a druhou „tady“.

 

Černé kočky pak byly zvláště hýčkány, protože „Kdo se k Bohovu mazlíčku mile zachová, toho v oblibě bůh smrti uchová.“.

 

11853NjE.jpg

 

Ve Spojených státech a Latinské Americe považují přeběhnutí černé kočky přes cestu za tak špatné znamení, že se lidé radši vrátí domů a vyjdou ještě jednou.

 

V Japonsku je to samé naopak dobré znamení.

 

V Anglii jsou někteří lidé přesvědčeni, že pokud se černá kočka blíží k vám, je to dobré znamení, pokud se od vás vzdaluje, je to špatně. Tedy je tady černá nositelkou dobrých věcí.

 

Kočky byly hýčkány i v době předkřesťanské, jako dobrý pomocník proti hlodavcům, kteří přenášeli nemoci a ožižlávali zásoby.

 

Všechno se pro kočku změnilo až příchodem inkvizice.

 

A protože kočka byla doslova u každého domu, koho jiného učinit tím zloduchem a ztělesněním Ďábla?

 

Nota bene v momentě, když se všeobecně vědělo, že mnohem užší vztah má ke kočkám žena.

 

A ona je přece také ďábelské stvoření.

 

Kdyby ženy měly rády a chovaly sysly, byl by patrně dneska symbolem čarodějnictví a dábelských věcí chudák sysel.

 

11857NzM.jpg

 

Jestli vám tedy dnes přeběhne přes cestu černá kočka, vězte, že se stane přesně to, čemu věříte a co si do blízké budoucnosti zakomponujete.

 

A víte, že :

 

Když vám upadne před jídlem na zem vidlička, přijde ženská návštěva.

 

Když nůž – přijde muž.

 

Zamícháme-li partnerovi nápoj v hrnku naší lžičkou, pohádáme se s ním.

 

Máte-li nad vchodem do domu podkovu, musí viset tak, aby tvořila jakoby mističku. Obráceně způsobí, že štěstí a finance se z ní budou sypat pryč.

 

Přeji vám hezké pověrové nažívání.

 

Michaela Kudláčková


Michaela Kudláčková (Yáma) 21.8.1968 „Lev“ on Facebook
Michaela Kudláčková (Yáma) 21.8.1968 „Lev“
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře,sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti. Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.

Hodnocení k článku

Komentáře - Napsat soukromou zprávu ZDE

  Zaregistrovat si reakce na váš komentář  
Upozornit na
tibetusmev   protibet 1
Montero   textilsvet
PHP Code Snippets Powered By : XYZScripts.com