Komáři se ženili…a zpívali a ovdověli

A většinou jim jdete za svědky a možná to nevíte. Znáte to… člověk usíná a najednou se mu vedle ucha ozve ten známý kvílivý zpěv. I zapomene na lásku k přírodě a vztekle tím směrem na slepo mlátí, nic nehledíc na to, že mlátí i sebe. Brala jsem to, jako bojová zranění a mlátila dál… (zásadně nezabiju nic, co nechci jíst, nebo co nechce jíst mě – komár naplňuje bod dva) …zvuk zesílil až tak, že jsem si řekla, že snad ta „ženská“ volá o pomoc. Možná spíš ale řvala „miluji tě“.  

Už od malička mě zajímalo všechno kolem všech živočichů a vůbec jsem se nebála podrobit zkoumání i takové, ze kterých měli jiní osypky.

Byl to systém pokus – omyl, protože jsem s výzkumem začala dávno před tím, než jsem chodila do školy.

Chovala jsem žížaly ve snaze přijít na to, kde mají předek a kde zadek.

Pečlivě jsem (v pokojíčku, k velké nelibosti otce) sledovala tři ulovené slimáky, s vizí, že zachytím okamžik, kdy jim naroste domeček.

Pak jsem slovila šneky a doufala, že alespoň zachytím moment, kdy jim domeček odpadne.

Pak jsem se dozvěděla o rozdílu mezi šnekem a slimákem.

V první třídě mi někdo řekl, že šnek je schopen bez úhony přejít i po žiletce.

Přešel.

Můj vědecký experiment, ale nepřešel otec, kterému jsem zásadní pomůcku vyoperovala z holícího mechanizmezečku v koupelně, což komentoval stejně kvílivě jako komár, ke kterému se dostanu.

V zahradním sudu jsem zkoumala komáří larvy, což bylo objevné, neb jsem tím došla k tomu, že komár se neliší od člověka zase až tak moc, protože jeho zárodek se také před narozením pohybuje ve vodě a také, když se pak narodí, neumí plavat. Ano, i to jsem vyzkoušela. Prostě neumí.

Akorát, že člověk se to pak dříve či později naučí, zatímco komár ne.

Asi chápete, že mě náramně zajímalo i kvílení a bzučení, cvrkání a další zvuky, které vydává létací i skákací hmyz.

Ovšem to, co vám povím, jsem nevyzkoumala žádným vědeckým stylem, mě podobným. Od doby, kdy umím číst, nemusím tolik experimentovat, ale fauna a flora kolem nás mě uchvacuje dál.

Možná ještě víc.

Komáří kvílení není nic, co by dělali proto, aby na sebe upozornili vás v sebevražedném úmyslu se prozradit a být rozmáznuti.

Je to svatební píseň.

Vy to asi neslyšíte, ale někde poblíž samice, která vám míní odborně provést sedimentaci, aby měla zásoby na těhotenství, je také samec, který své kvílení sladí na frekvenci kompatibilní s frekvencí mnohonásobně menší samičky, kterou pak najde a … pomiluje.

Následují ty larvy v zahradním sudu, louži, kdekoli…

Přijde mi to moc zajímavé, protože když se vrátím k anotaci dnešního článku, napadá mě jediné… ona prostě ve chvíli, kdy jsem tam po tmě zběsile máchala rukama, a kdy naprosto očividně její „pohodové“ kvílení zesílilo u mého ucha na řev, asi chtěla povolat samce ještě usilovněji.

Bůh suď, jestli si to chtěla ještě rychle užít, nebo řvala o pomoc, nebo něco, jako „Ať se stane cokoli, chci, abys věděl, že jsem tě milovala“. (!!!!)

Což by slyšel.

Ještě poměrně nedávno si vědci (ti opravdoví) mysleli, že komár je hluchý.

Opak je pravdou.

Nejen, že při námluvách vydají ze sebe úplně to nejlepší, oni navíc dokáží sjednotit své bzučení, poněvadž samec bzučí na nějakých 600Hz, zatímco samice na frekvenci vyšší. Pak se ale sejdou na nějakých 1200Hz, ale slyšet umí komár i frekvence vyšší, než 2000 hertzů.

Čili … komár, když se žení, huláká …

…nebo chcete-li romantiku, zpívá spolu se svou vyvolenou úplně stejnou písničku a ještě úplně stejnou tóninou, zřejmě si to i náramně užívá a vlastně by se bez toho komáři ani neseznámili, nemilovali a nerozmnožovali.

ZVĚTŠOVACÍ KOMÁR

Pochybuji, že vám po přečtení článku změkne osrdí natolik, že přestanete mlátit v noci kolem sebe polštářem a ochotně necháte tu paní nasosat, ale až budete mlátit a budete ve svém honu úspěšní, budete alespoň vědět, že jste právě udělali někde o kus dál jednoho komára vdovcem, což možná nepřejde mlčením.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]