Naložíme, dovezeme!

Patřím k ženám, které zkrátka baví nakupovat. A nejenom oblečení, šminky a vůbec dělání si radosti za těžce vydřené peníze. Mě baví nakupovat i jídlo. Jenomže vocaď pocaď. Zatímco vědci v Kejmbridži mají obavy, že nám evoluce prodlužuje palec pro naše věčné esemeskování, ženě rodu homo domesticus se bez povšimnutí vědecké obce povážlivě prodloužily ruce.  

Již dávno proto nekupuji balené vody nebo mléko po kartonech.

Žíznivcům holt musí stačit t voda kohoutková a mléko nosím po jednom či po dvou lahvích. Protože nohy se mi ještě neošoupaly. Zato ruce mám vytahané až ke kolenům.

Poslední ranou bylo, když jsem chystala svatomartinské hody.

Husí hovádko vážilo bratru pět kilo. Bohužel jsem ho zakoupila ve stavu, kdy již nebylo schopno samostatné chůze, a proto se neslo v náručí. S ním ještě tuhle kilo mouky na knedlíky, brambory na bramborové, bílé zelí, červené zelí, víno, dětem nealko…..

Když jsme sebou já a husa praštily doma na gauč, měla jsem odřené konečky prstů od chodníku, jak jsem tahala ruce za sebou. A to nemluvím o jejich divné modré barvě, jako památce na škrtidlo ucha od igelitky.

Blížící se svátky daleko větší a náročnější mou vidinu nijak nezlepšují.

Nehledě na to, že určitě někde dají do akce americkou limonádu. I když je schopna prožrat do vnitřností díru, manžel ji miluje a určitě bude chtít na ježíška několik lahví ulovit do domácích zásob.

Manžel je prozatím rád, že unese sám sebe a přísné oko tchyně mi patrně nedovolí zapřáhnout její vnoučata do žebřiňáčku, aby si chléb svůj vezdejší zasloužila potem coby spřežení. A tak jsem podlehla spamům místního supermarketu a objednala si dovoz nákupu domů.

Rozdíl mezi pracující matkou a brigádníkem Tesca je, že oba sice děláme od nevidím do nevidím, ale chlapec ze supermarketu je hnán vidinou sic mizerné ale mzdy, zatímco matka dře pod bičem zákona na ochranu dítěte.

Tedy většinou tomu říkáme mateřská láska a maskujeme tím stín naděje, že z toho chuligána s plastovou pistolkou a rukávem od rajské vychováme naší pílí raketového inženýra nebo alespoň slušného člověka.

A výživou to začíná.

Sedla jsem tedy k počítači na vahách, zda chci doplnit domácí spižírnu, nebo se zkrátka popást pohledem na chudáka, který ten nákup potáhne.

„Tu máš kartáč minerálky nebo radši dva a ještě mléko pro kočky. Hele, mouka, nejsem troškař. Vánoce buší na vrata, hodíme tam ještě cukr…“ naklikávala jsem si virtuální košíček.

Pravda, systém mne poněkud opotil, protože trvanlivé mléko jsem nemohla zprvu najít. Je to nápoj, i když kvalitou bych ho zařadila do oddělení drogerie. Jenomže nebylo ani v sekci domácnost a Vánoce. Co mě fakt nenapadlo, že ho najdu v čerstvém zboží.

Nu, třeba ho pro mě resuscitovali.

Ovoci jsem se pro jistotu vyhnula úplně. Obrázky na monitoru vypadaly sice lákavě, ale vím, jak vypadá realita. To by museli dávat k nákupu ještě živou vodu. Litr na kilo.

Jsou ale i jiné věci, které dokáží zpříjemnit krátké podzimní dny a znepříjemnit nakupování. Například lahve s vínem. A že nás bude o víkendu tlupa, neskončila jsem u jednoho.

„A včil hyjó.“

Pošťák zvoní dvakrát. Kurýr jednou. Zato včas. Zřejmě není před desátou večer tak vytížen. Otevřela jsem dveře a užívala si svůj sen.

Jů, na tom monitoru to vůbec nevypadalo, že je toho tolik.

Fakt jsem nakonec vzala tolik minerálek? A vína? Hmmmm. Představovala jsem si, jak to někdo musel nanosit do auta, a dívala se, jak běhá sem a tam a nosí můj nákup a tašky se mu zařezávají do rukou.

Nikdy jsem nebyla na peepshow, ale představuji si to nějak takhle.

Mám z toho dobrý pocit. Dlouho jsem se dívala za odjíždějícím autem. Myslím, že se nám oběma ulevilo. Až bude zase v akci cocacolový čistič vnitřností v dvoulitrovém balení, objednám muži klidně celý barel.

Už zase mne baví nakupovat.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]