Účastník zájezdu ToraToraTora a spol. ITÁLIE IV. DÍL – chapadlo, nebo nic

Co na dovolené zažijete a ochutnáte, se nikdy neoprýská jak keramický suvenýr z cest. Proto se většinou zemí projídám a promlsávám.

Zdejší gastronomii jsme skutečně přišla na chuť.

Nemluvím o hodování na mořských potvorách a všem, co vyvrhlo moře popřípadě zdejší vyprahlá krajina. Je to o jednoduchosti.

Jasně, že je tu pizza tenká, káva skvělá a zmrzlina báječná.

V Benátkách jsme dokonce narazili na slečnu, která velmi měla nejen báječnou zmrzlinu, ale i roztomilou češtinu. Prý je její „mamička“ od nás a dětem naložila kopec jahodové, že jim oči přecházely.

Miluji zdejší pasírovaná rajčata, která chutnají jako čerstvě utržená přezrálá tomata voňavá od sluníčka. Pasta z oliv namazaná na čerstvou bagetu nebo klasika největší: parmezán. Jenže ani když se stavíte ve zdejším supermarketu, nikde na skleničce nebo na obalu nenajdete deset aditiv a pár konzervantů.

Sýr je z mléka a soli.

V pasírovaných rajčatech jsou jen rajčata a sůl. Jak prosté, jak chutné. Ovšem s tím rozdílem, že u nás za to v nějakém bio obchodu zaplatím vánoční prémie, tady pár centů.

Užívám si to.

Aby děti trochu pronikly do zdejší kuchyně, uvařila jsem jim pravé rizoto. Toto jídlo znají z domu v klasické podobě. Tedy zbytky z pečeného kuřete zapečené s rýží, podávané s červenou řepou, pokud zlobily nebo sypané sýrem, pokud je neděle nebo významný státní svátek. Na vařené rizoto z rýže arborio, zíraly zpočátku nedůvěřivě, pak si ho ale samy vyžádaly ještě několikrát.

Chtěli jsme si užít i ryby a mořské plody.

Jelikož děti z pláže neustále nosí do sbírky krabí klepítka a sepiové kosti pro papouška na doma, přišlo mi jako dobrý nápad, když tato zvířátka ochutnají. Tak nějak si rozšířit obzory a natrénovat chuťové pohárky.

S rybami to nebyla potíž.

Pravidelně je jíme doma, takže pubertální dceřiny kecy o smradu, kvíkot synů nad kostmi a podobně jsou běžnou přílohou stejně jako pečivo. Jsem zvyklá.

Ovšem večeře v podobě kalamár pečených na česneku byla opravdu unikátní.

Syn statečně strčil první do pusy a ztuhl. Chapadýlka mu bezmocně visela mezi zděšením sevřenými rty.

Začal natahovat.

Vsadím se, že by v tu chvíli byl radši na místě usmaženého hlavonožce, než ve svém skutečném životě, kdy se od něho očekávalo, že ho rozkouše a spolkne.

Podnikl několik pokusů.

S každým dalším klesala jeho odvaha. Diametrálně se však rozšiřovala řada teorií, co je hlava, co zadek, proč se tohle hýbe a támhleto natahuje. Nakonec svůj boj vzdal. Znechutil si kalamáry natolik, že se pro tento večer zřekl jídla, jediné lásky svého života.

Nejmladší synek je hračička.

Ke kalamárám se stavěl od začátku přátelsky, protože to bylo jídlo veskrze vtipné. Zvlášť chapadýlka se dala natáhnout do takové délky, jakou u tradiční české kuchyně ještě nezažil. Několik minut je kajdal a cákal, dokud olejem nezasvinil sestru i stůl.

Zábavu jsem mu překazila.

Chvíli hledal oči a s bratrem se dohadovali, zda to, co našli, jsou žebra nebo zbytek mimozemské civilizace. Poučila jsem je o anatomii tvora, který byl na talíři a očekávala, že konečně přikročí ke konzumaci.

Na to konto si junior nacpal celou kalamárku do pusy, žvýkal a pak si ji vyplivl do dlaně.

„ My to takhle děláme ve školce s Martínkem, když máme nějaký masíčko, co nám nejde pokousat. Takhle si to předkoušem, schováme do dlaničky a pak ukusujem už menší kousky.“

„A co tomu říká paní učitelka?“

„Je ráda, že jíme masíčko, třeba Eliška ho nejí vůbec a to ji zlobí.“

Co dodat. Sice z dlaně, ale večeři snědl.

Jejich sestra navštěvuje již druhým rokem dramatický kroužek a umí perfektně improvizovat na aktuální téma.

Jako například otrava jídlem nebo dávení.

To jí šlo perfektně. Zkusila i přehrát srdceryvný monolog o smrti hladem. Její herecký výkon byl odměněn ignorací a výhružným pohledem coby pobídkou k jídlu.

Jakoby náhodou jí několik kousků spadlo na zem.

Jelikož jsme večeřeli na terase, kde bylo po kotníky písku z plavek, rozhodla, že by nebylo vhodné se pro to ohnout či to dokonce dojídat.

Až na tři získaly písečný hrobeček všechna ostatní sousta.

Nám s manželem to ovšem chutnalo a zítra jsem rozhodnuti učinit další ochutnávku zdejší mořské fauny.

Nehodlám plýtvat.

Komu to nechutná, nechť si namaže chleba s máslem, který jsem po zkušenosti zakoupila.

No vidíte chleba, to jediné zde postrádám.

Zdejší bílá škrobová veka prodávaná v několika tvarech avšak v jediné chuti mne příliš neuspokojuje.

Ze začátku je to prima a člověk se na dovolené alespoň neunaví žvýkáním. Ono se to totiž samo rozpadá v puse.

Ale po krajíci šumavy většinou nemusím vzpomínat, zda jsem již snídala, nebo se mi to jenom zdálo.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]