QUENTINOVÁ v zimě u vody…

Milým Popelkám 

V rámci služební cesty jsem v tomto týdnu pobyla několik dní v zahraničí, odkud zasílám pro potěchu oka několik fotografií a určitě doporučuji vidět toto místo na vlastní vraní oko všem…

Všechny obrázky, které pro vás Kentánka pořídila, jsou zvětšovací

Na cestu jsme se vydali s dobrou náladou a neměli jsme tušení, co vše uvidíme a kam se podíváme. Ale pak ta nádhera! Stačilo několik hodin a několik set km po krásné suché dálnici bez děr, bez billboardů, bez ksichtů z parlamentu, s čistými vyvoněnými toaletkami a už jsme se blížili k hranicím do Švýcarska.

Bezva.

Jsme tady.

Hned na hranicích, švihácký vyšmikaný namakaný soldat celníček. Přestože jsem se FAKT mile usmívala a můj doprovod je velice krásný člověk, nějak jsme se mu nelíbili a: ZU DER  SEITE, BITTE …

Taky bezva.

Prošmejdil pasy, mojí chladicí tašku se svačinkou “co kdyby” a pitím “co kdyby” … a šup do kufru . Prohlížel, pracoval , otvíral a pak píchl prstem do velikého červeného koše s černými puntíky …

Co to je?

Koš je veliký, látkový, na zip a byl doslova narvaný pivem, Becherovkami, karlovarskými oplatkami, pralinkami… apod.

No ale hlavně … na vrchu trůnily zavařovačky od zelí a ty byly taky narvané- romadůry a olomouckými tvarůžky. Ty jsem vezla na výslovné přání svého pana šéfa.

Říká jim “olomoušky” .

Celník na to koukal divně, poněvadž nechápal, proč je každý ten sýr extra zamotaný do folie a nacpaný do sklenice – no proto, aby nás to cestou ve vyhřátém autě nezabilo a hlavně, aby si nemyslel, že tam vezeme nový druh Semtexu .

Chtěl, abych to otevřela.

Vyvalila jsem oko, pootevřela půl papuly a řekla jsem NE. Pro Vaše bezpečí, to jsou opravdu moc aromatické sýry, raději ne … Vyvalené oko jsem přeměnila na prosebné a rty jsem významně zaškubala.

Prošlo to.

Mohli jsme odjet.

Ale oběma nám vzápětí došlo, co by se stalo, kdyby to otevřel a přivoněl si  Asi by také vyvalil oko a ještě by mu z něj vystříkla slza

Přijeli jsme bohužel asi 20minut po tom, co končila směna slečny recepční, ale karty pro nás byly připravené, tak jen stačilo se ubytovat.

Naše pokoje byly v 5. podlaží překrásného hotelu, který byl v centru městečka. Hotel býval cechovní budova a je ze 14. století.

Mnohé je zde dochováno v původním stavu a poněvadž velice miluji staré domy, hrady, zámky … masivní dřevo v interiéru, tak jsem opravdu nevěděla, kam dřív s očima a nemohla jsem dočkat, až si to vyfotím.

Celý hotel je neuvěřitelně citlivě modernizovaný včetně skleněného výtahu uvnitř budovy, má původní dřevěné trámoví přiznané, dřevěné schodiště a několik menších a větších sálů pro konference a také hudební sál.

Nic se s ničím neruší, vše se dobře doplňuje.

Ale to bych nebyla já, abych zase něco neměla zvláštnějšího, než ostatní.

Kartu od pokoje.

Dostala, odemkla, strčila kufr, obstarala jsem si důležitosti a pak pěkně s kabelkou na večerní špacír a do restaurace na večeři.

Restaurace byla moc pěkná a s velmi neobvyklými obrazy na stěnách …

Na co se díváme, nám došlo až za chvíli. Když vedle toho sedíte, nevnímáte to, dokud se nepodíváte na protější zdi.

Až pak si uvědomíte, co vidíte …

Po večeři s grappou na závěr zpět do hotelu.

Zamčeného.

Mám kartu ne?

Karta nic.

Popáté karta do kartoškvíry a nic.

Tak otevřel můj přítel (frajer hned napoprvé) svou kartou a bylo to. Ve výtahu jsem dumala jen asi dvě vteřiny, proč mi to nešlo.

U dveří pokoje – karta nereagovala opět.

Bylo po půl jedné ráno, recepční pryč, já už nohy jak konve, za dveřmi mého pokoje moje pyžámko, prádýlko, moje odličovátka a malovátka a můj chrupový kartáčeeek !!!

Karta nic.

NIC !

V zoufalství jsem volala svému panu šéfovi, co mám s kartou, zda neví, na koho se mohu takhle pozdě obrátit o pomoc s otevřením dveří.

Přijel do pár minut i s náhradní kartou.

Dovolal se na nějakou službu hotelu, která mu kartu dovezla. Osobně mi ji pak donesl. Pokoj byl otevřen a já zachráněná a se svým kartáčkem

Nebojte, ráno po snídani opět kartička v kabelce.

Ta nefuknční i ta náhradní.

Jeli jsme se do pokojů teple obléct a já zase nemohla otevřít pokoj.

Kristova noho !!!

Vždyť tu kartu nekoušu, nelámu, dělám jako všichni ostatní , proč mi to ZASE nejde …?

Sjela jsem do recepce, kde slečna vzala nějakou universální a jedeme nahoru. Najednou mi v kabelce zvoní telefon.

A slečna : “Jeee, Vy máte v kabelce mobil? “

Nejdřív jsem chtěla odpovědět:  “Čumíš, co? To ve Švajcu nemáte ”

Ale slušně jsem řekla , no ano… a v tom se ona plácla do čela a začla se smát …

Tak si říkám, výýýborně, co se mi řehtá – dvacátý osmý klíč pro pako z ČR, které nosí v kabelce doopravdický mobil, fakt vtipe vyskoč …

…a co, jako?

V tu chvíli jsem se ale od ní dověděla, že jejich karty dovede určitý druh telefonu prostě dekódovat a zablokovat.

Můj telefon to umí.

Takže pokaždé jsem zamkla pokoj a dala kartu do kabelky, kde mám pochopitelně také telefon. A bylo vymalováno.

Celý pobyt jsem si na to pak dávala pozor. Karty byly v kabelce, telefony u přítele.

Po mých služebních povinnostech nás čekalo mimo jiné také příjemné pozvání k největšímu říčnímu vodopádu Evropy. 

Nachází se na řece Rýn a v době letního tání alpských ledovců se tu valí až milion litrů vody za sekundu. Běžně tudy protéká jen asi 700kubíků vody za sekundu, v létě tedy až tisíc.

Vodopád je “starý” 14 000 až 17 000 let a vznikl v poslední době ledové.

Je impozantní, nádherný…

Široký 150m a vysoký 23m.

Všude kolem jsou stezky pro pěší i cyklisty, lavičky, restauranty, obchůdky s čokoládami Toblerone a suvenýry všeho druhu, kde je všude samozřejmě hrdý helvétský kříž, bernardýnek, berňáček, zvonky, kravičky …

Vzhledem k tomu, že je únor, zde nebyla v provozu loď, která vozí turisty až k vodopádům, ale tak jako tak jsme se cestou kolem nemohli dosyta vynadívat.

V Rýně byla bleděmodrá ledovcová průzračná voda a řev valící se vody byl prostě parádní. Nad vodopádem stojí zámek Laufen. Velice zajímavé je, že tento zámek zde stojí více než tisíc let.

Budován byl již v roce 858 jako hrad.

Z druhého břehu Rýna lze být na speciální lávce opravdu v bezprostřední blízkosti této fantastické podívané.

Pokud se vám poštěstí sem cestovat, určitě si v oblasti severního Švýcarska nenechte tuhle nádheru ujít.

Kenťa

[sexy_author_bio]